Dvoupatrová zámecká budova nepravidelného půdorysu je souborem budov postavených v několika vývojových etapách. K nejstarším budovám zámku se středověkým jádrem patří západní trakt s osmibokou věží v nároží spolu s východním křídlem, které propojovala bašta s branou v renesanci přestavěná na spojovací trakt. Severní spojovací trakt zámku až do poloviny 19. století zdobily dvoupatrové arkády, které byly zrušeny v rámci romantické přestavby. V této době byl postaven spojovací trakt, který propojil zámek s opodál stojící barokní budovou purkrabství a zámek se stal komplexem budov různého stáří. Na východní straně se u zámku nachází dvě budovy obdélného půdorysu, které byly zámeckým hospodářským zázemím a sloužily jako sídlo panských úředníků a kočárovna. V minulosti vždy uzavřená dispozice hradu, posléze zámku, uzavřeného opevněním v důsledku s jeho strážní funkce byla v polovině 19. století otevřena směrem na jih do zámeckého parku zrušením renesančního průjezdu. V parku byla z rozsáhlého fortifikačního systému zachována pouze Černá brána s brankou pro pěší a krátkým úsekem ohradní zdi s valem. Zámecký park, v souvislosti s v 19. století populárním anglickým volně krajinářským parkem, byl v polovině 19. století do této podoby navržen. V roce 1823 – 1824 zde byl Bedřichem Schnirchem postaven první řetězový most v německy mluvících zemích ve Střední Evropě, který byl bohužel později odstraněn. Drobné sakrální stavby kaple sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie spolu s přízemní budovou hájenky tvoří areál parku. Ve druhé polovině 20. století byly pro potřeby lidových slavností v zámeckém parku vybudovány moderní amfiteátry citlivě zakomponované do krajinného rámce.