Zřícenina hradu s rozsáhlým systémem opevnění na vrcholu ostrohu nad údolím Moravy, nad jejím levým břehem. Dvoudílný hrad s jádrem bergfritové dispozice je na přístupném místě na východě oddělen od ostrožny dvěma šíjovými příkopy s mezilehlým valem. Celková rozloha činí cca 1,5 ha, půdorys tvoří trojúhelník (320 × 260 × 130 m). Zdivo kamenné, lomové, pojeno maltou. Horní hrad je tvořen vlastním jádrem (cca 47 × 15 m) s pozůstatky válcové věže na východě (celkový průměr věže 12 m) a paláce v západní části nádvoří. Bloky zdiva věže se následkem výbuchu (po dobytí hradu v 70. letech 15. století) nachází i v prostoru jádra a jeho okolí. Jádro je obklopeno dvěma okruhy hradeb ve tvaru trojúhelníka s nárožními, dovnitř otevřenými hranolovými věžemi. Jižní úsek vnější hradby je dochován i se zbytky cimbuří, je však v havarijním stavu. V jihozápadním nároží hradeb se nachází brána („třetí“) a pozůstatky budovy, snad strážnice. Na vnitřních stranách stěn jsou dochovány kapsy pro trámy. Na severu a západu obklopuje vnitřní hrad předhradí (tzv. Dolní hrad), původně také opevněné hradbou se třemi otevřenými hranolovými věžemi v nárožích a menšími podobnými věžemi v jejím průběhu. Kromě nárožních věží a úseku hradby na severovýchodě je tato část opevnění hůře dochovaná, většinou již jen jako terénní relikty bez nadzemního zdiva. Na předhradí nejsou viditelné nadzemní pozůstatky vnitřní zástavby. Vstup do hradu byl od východu na jižní straně, za příkopem je již jen nepatrný relikt první brány. Vnitřní příkop vylámaný do skály je přerušen šíjí navazující na val. Ten byl na povrchu upraven, na jeho severní straně je dochované torzo lícovaného kamenného zdiva kladeného na hlínu. V prostoru nejzápadnější věže je vybudován dřevěný patrový přístřešek, v areálu hradu se nachází několik ohnišť, v severním předhradí lehký dřevěný přístřešek. Prostor hradu je porostlý smíšeným lesem, východní předhradí náletovými dřevinami. Dějiny lokality: Podle současných znalostí byl hrad vystavěn zhruba ve třech stavebních fázích. Jádro s úspornou bergfritovou dispozicí lze zařadit do konce 13. nebo 1. pol. 14. století. Druhá fáze výstavby je kladena do let 1360-1375, kdy byl horní hrad obehnán dvěma okruhy opevnění s šesti velkými hranolovými věžemi. Koncem 14. nebo na počátku 15. století přibyl vnější pás opevnění na západě a severozápadě, kdy byla pravděpodobně starší dřevěná palisáda nahrazena kamenným zdivem a hranolovými baštami. Hrad zanikl násilně, archeologicky je doložena zániková požárová vrstva. Nový Hrad byl založen na odtržené části bludovského panství, není však jisté, kdo byl jeho majitelem. První písemná zpráva o hradě je patrně k roku 1374, kdy je zmiňován Václav z Mladějova a Radičova, mj. purkrabí Nového hradu (Novi castri). S Novým Hradem u Lužné jej ztotožňuje M. Plaček (1993, 6). Další písemná zpráva se váže k r. 1417, kdy král Václav potvrdil k Novému Hradu jako jeho příslušenství Šumperk a 15 vesnic. Patrně tedy již ve 3. čtvrtině 14. století patřil k markraběcím statkům a je pravděpodobné, že markrabě Jan Jindřich nechal hrad v 60.-70. letech 14. století rozšířit a opevnit. Od počátku 15. století je hrad zastavován. Roku 1455 převzal hrad Jan Tunkl z Brníčka. Jeho syn Jiří se stal i posledním držitelem Nového Hradu, neboť ve válce mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem stál na straně českého krále, proto patrně tehdy došlo během ofenzívy uherského vojska proti Tunklům i k dobytí a destrukci Nového Hradu (1471). K roku 1504 se hrad již připomíná jako zbořený a pustý.