Velká sýpka stávala v zhruba v centru prvotní rozlohy poplužního dvora. Na obrázku vedle popisu je pohled na objekt od severu. Jednalo se o volně stojící patrovou nepodsklepenou zděnou hladce omítnutou budovu postavenou na obdélném půdorysu (orientovaném ve směru východ - západ) pod polovalbovou střechou dvojitě krytou pálenými bobrovkami na řídké laťování, s trojicí volských ok na severní a jižní straně. Okna (pokud nebude uvedeno jinak) byla na šířku obdélná opatřená mřížemi s jednoduchými (pásovými) pískovcovými šambránami. Nároží měla budova zaoblena a dovnitř odsazena. Severní podélné průčelí bylo čtyřosé. V přízemí ve 2. ose bylo vynecháno okno, protože by do něho zasahovala posuvná dvoukřídlá svisle bedněná vrata osazená mírně východně od středu průčelí. Jižní podélné průčelí bylo též čtyřosé. V přízemí ve 2. ose bylo okno zazděno a proražen v něm větrací kruhový otvor, který zasáhl i horní část šambrány, ve 3. ose bylo vynecháno okno, protože by do něho zasahovala posuvná dvoukřídlá svisle bedněná vrata osazená mírně východně od středu průčelí. V patře ve 3. ose bylo okno později rozšířeno směrem dolů na dveřní otvor. Západní a východní boční štítová průčelí byla jednoosá, přičemž východní nemělo okno v přízemí. V lichoběžníkových štítech oddělených od spodních částí průčelí jednoduše profilovanou korunní římsou (která se sem zalamovala z podélných průčelí a byla kryta pálenými bobrovkami) bylo po oválném na výšku postaveném okně s pásovou šambránou. Interiér byl vyplněn tesařskou konstrukcí vnitřního skeletu složenou v přízemí a v patře ze sloupků nesoucích tři průvlaky (jeden střední a dva, osazené dodatečně, při podélných stěnách) na kterých byly položeny trámy s prkennými podlahami. Trámy stropu nad patrem byly zároveň vaznými trámy krovu hambalkové soustavy, který byl nesen dvěmi stojatými stolicemi. Třetí stojatá stolice stála na středech dolních hambalků a podpírala pod hřebenem střechy krátké horní hambalky. Podlaha v přízemí byla z části prkenná a z části betonová. V interiéru byly zbytky zařízení na dopravu obilí asi z doby kolem roku 1900 a elektrické osvětlení asi z 2. poloviny 20. století.