1000131246 - válečný hřbitov
katalogové číslo
1000131246
název
válečný hřbitov
kraj
Jihočeský kraj
okres
Prachatice
obec
Volary
část obce
Volary
katastrální uzemí
Volary
typ
hřbitov
kategorie
areál
památkově chráněno od
3. 5. 1958
existující
ano

anotace

Hřbitov obětí 2. světové války – 95 polských a maďarských žen židovského původu, umučených nacisty na pochodu smrti v květnu roku 1945 - se nachází v těsné blízkosti obecního hřbitova na SV okraji města Volary.

historický vývoj

Hřbitov založený v roce 1945, náhrobky a pomník novodobý.

popis památkové hodnoty

Válečný hřbitov je kromě místa posledního odpočinku umučených žen také historickou památkou na zločiny nacistů za 2. světové války, páchané s obzvláštní krutostí zejména na židovském obyvatelstvu. Památková ochrana se vztahuje na plochu hřbitova a ohradní zdi. Válečný hřbitov ve Volarech odpovídá pojetí kulturní památky podle § 2 a 42 zákona č.20/1987 Sb. o státní památkové péči.

stav zachování památkové hodnoty

po rekonstrukci, velmi dobrý

popis

Hřbitov obětí 2. světové války – 95 polských a maďarských žen židovského původu, umučených nacisty na pochodu smrti v květnu roku 1945 - se nachází v těsné blízkosti obecního hřbitova na SV okraji města Volary. Jeho nepravidelná plocha je vymezena na severu ohradní zdí patřící k obecnímu hřbitovu, na východní, jižní a částečně i západní straně kamennou zdí. Zbytek plochy je ohrazen kovovým plotem. Pravidelné řady hrobů jsou označeny vztyčenými kamennými deskami, jež byly zhotoveny novodobě a vycházejí z tvarosloví židovských náhrobků. Na hřbitově byly v květnu roku 1945 pohřbeny oběti z řad vězeňkyň tzv. pochodu smrti z německého koncentračního tábora Helmbrechts (některé z těchto žen byly dříve vězněny v ženském koncentračním táboře Ravensbrück) do Prachatic. Tábor v Helmbrechtsu byl pobočným táborem základního koncentračního tábora ve Flossenbürgu. Z Helmbrechtsu bylo na pochod smrti vyhnáno dne 13. dubna 1945 více než tisíc tři sta žen, které šly pěšky přes Aš, Františkovy Lázně, Kačerov a Bukovany do koncentračního tábora ve Svatavě, kam dorazily 17. dubna. O tři dny později, 20. dubna, byly ženy poslány ze Svatavy dále, musely projít přes Sokolov, Mariánské Lázně, Stráž u Tachova, Poběžovice, Mrákov, Nýrsko, Dešenice, Hartmanice, Anín, Rejštejn a Kvildu. Velitelem pochodu smrti byl velitel helmbrechtského ženského koncentračního tábora Alois Dörr, jemuž s hlídáním vězeňkyň pomáhalo dalších asi dvacet dozorců a dozorkyň. Řada žen zemřela cestou, některým se podařilo uprchnout. Dne 4. května odpoledne přišlo pěšky do Volar kolem 170 vyčerpaných žen, dalších asi 140 žen bylo do Volar přivezeno na osmi koňských povozech, protože již nebyly schopny chůze. Shromážděny byly ve staré dřevěné kůlně, která stávala mezi pilou Otty Pinskera a továrnou na řetězy Oskara Knäbla. Dalšího dne, tedy 5. května 1945, byla asi polovina žen vyhnána na další pochod směrem na Prachatice. U obce Cudrovice esesáci dvacet dva žen postříleli. Jejich těla následně příslušníci wehrmachtu odvezli do Volar a dali je do společného „hrobu“ na hnojišti u hospodářské usedlosti čp. 155 nedaleko městského hřbitova. 5. května byly Volary osvobozeny americkou armádou. Jejího velitele místní obyvatelé upozornili na tento „hrob“. Ten nařídil jeho exhumaci stejně jako exhumaci dalších hrobů, v nichž byly pohřbeny ženy, které zemřely na posledním úseku pochodu smrti z Kvildy do Volar: ve Volarech byla exhumována těla dvaceti dvou žen, v Kvildě těla devatenácti žen a u osady Polka těla třinácti žen. Exhumaci těl zemřelých, jejich ukládání do rakví, odvoz rakví do Volar a kopání hrobů na nově vyčleněném hřbitově prováděli Němci pod dohledem amerických vojáků ve dnech 7. a 9. května 1945. 11. května se konal pohřeb, jehož se museli zúčastnit všichni němečtí obyvatelé města včetně dětí, kteří nejprve museli projít kolem otevřených rakví, aby viděli, jak dokázali příslušníci SS zničit životy mnoha žen a dívek. Bohoslužbu sloužil kaplan americké armády, Rabi Herman Rocker. Poté byly rakve uloženy do několika společných hrobů, nad nimiž byly vztyčeny dřevěné kříže se jmény pohřbených. Ženy, které zemřely po 11. květnu, byly pohřbívány do samostatných hrobů. V listopadu roku 1945 tu byla pohřbena sedmnáctiletá Polka Dora Ebbe a jako poslední neznámá žena, jejíž tělo našel v srpnu roku 1946 houbař a lékař usoudil, že to byla nejspíše jedna z účastnic pochodu smrti. Celkem tu bylo pohřbeno 95 žen židovského původu, které pocházely z Maďarska, Polska, Čech, Německa a Ruska. Roku 1949 provedli členové Svazu protifašistických bojovníků první úpravu hřbitova. Tehdy byly původní dřevěné kříže nahrazeny plechovými trojúhelníkovými tabulkami se jmény pohřbených. V průčelí hřbitova byl postaven kříž z břízy se symbolem utrpení – trnové koruny. Roku 1956 byly vysazeny túje podél zdi městského hřbitova, který s tímto hřbitovem sousedí, a dne 9. května toho roku byl odhalen památník s nápisem “Věčné památce obětem nacizmu – účastníkům pochodu smrti 1945”. Roku 1962 byl hřbitov terasovitě upraven a kolem bylo postaveno oplocení. Roku 1974 byla na vyvýšeném místě před hřbitovem odhalena plastika - Torzo ženy, která je dílem akademického sochaře Vojtěcha Paříka. Současně byla vysazena nová zeleň, hroby se začaly nově upravovat, památník z roku 1956 byl odstraněn. 8. května roku 1976 byly na hřbitově za účasti několika účastnic pochodu smrti odhaleny dvě nové pamětní desky. Na levé straně čelní zdi hřbitova byla instalována deska s nápisem: „Zde jsou uloženy pozůstatky 96 žen, účastnic pochodu smrti z Rawensbrücku“ (tento počet se uváděl až do roku 1988, kdy byl upřesněn na 95). Vpravo od vchodu na hřbitov byla umístěna druhá deska s nápisem: „Na tomto místě jsou uloženy pozůstatky 96 žen, bývalých vězeňkyň z koncentračního tábora Rawensbrück, které po několikaměsíčním pochodu smrti zahynuly mučednickou smrtí v okolí našeho města. Účastnice pochodu smrti byly národnosti české, ruské, polské, maďarské a německé – čest jejich památce.“ Tento text byl uveden v pěti jazycích. V letech 1989 – 1990 byl areál hřbitova nově architektonicky upraven. Podle návrhu architekta Vojtěcha Štorma z Českých Budějovic bylo na hrobech pohřbených obětí vztyčeno 95 jednotných náhrobků v podobě tradičních židovských stél, na osmdesáti pěti z nich jsou vytesána jména pohřbených, na deseti z nich je jen nápis „Neznámá“. Od doby vztyčení stél se objasnily osudy dalších dvou žen: roku 1995 byla na hřbitovní zeď připevněna pamětní deska se jménem Polky Mirl Waksman, která zemřela u obce Polka, další do nedávné doby neznámou ženou byla paní Hochbergerová, která byla zastřelena u Cudrovic. O ní podala svědectví její dcera Margot Wainblumová, která se jako dítě pochodu smrti účastnila, ale na rozdíl od své matky přežila. V horní části hřbitova byl vztyčen památník, na němž je vytesáno: “Je Vám lhostejné, Vy všichni, kteří jdete kolem? Pohleďte a vizte, má-li někdo takovou bolest, jaká byla způsobena mně. Stará tabule před vchodem byla nahrazena novou, na níž je text v českém, maďarském, polském a německém jazyce: „Zde je pohřbeno 95 žen židovského původu, které byly na pochodu smrti v květnu 1945 v okolí města umučeny nacisty.“ Žen je tu pohřbeno devadesát pět, ale je tu i jeden pomníček muže. Je jím ruský dělník Grigorij Onopščenko, který sloužil u sedláka v Českých Žlebech a při útěku do ruského zajateckého tábora byl nedaleko obce Dobrá roku 1944 postřelen a následně zemřel. Pohřben byl v nedalekém lese a při svozu obětí pochodu smrti byly jeho ostatky roku 1945 rovněž převezeny do Volar. Odkaz na literaturu: Jaroslava Krejsová, Přes Volary přešla smrt. Pochod smrti očima pamětníků, vydáno ve Volarech, rok neuveden

Památková ochrana

Digitální dokumenty (MIS)

Všechny dokumenty v MIS

Zobrazení na mapě

Definiční a přírůstkové body

Lokality

  • Kód CZ 18106, Volary, město, Volary, Prachatice, Jihočeský kraj

Regiony

stáhnout data v .xls