solnice městská a sklad koněspřežní železnice

Areál zahrnuje nárožní dům čp. 141 s průchodem (bývalou solnou brankou) a budovu bývalé solnice, která je NKP. Bašta ve dvoře je součástí KP městského opevnění rč. ÚSKP 16862/3-627. Budova bývalého solního skladu čp. 141 v České, dříve Solní ulici, byla postavena ve 2.polovině 16.století. Její nynější podoba je výsledkem několika přestaveb. V místech dnešního objektu se s největší pravděpodobností původně nacházely městské lázně. Nejvýraznější byla její barokní přestavba. V pozdějších dobách sloužila jako „c.k. privilegovaný sklad soli“. V 19.století byla sůl přepravována koňskou dráhou. Železniční společnost zpočátku uvažovala o výstavbě skladu soli přímo v areálu nádraží u dnešní Mánesovy ulice. Protože však dlouho nedocházelo k očekávanému zrušení státního monopolu na obchod se solí, byl pro tyto účely nakonec využit stávající sklad v České ulici. V letech 1827-8 byla trať od nádraží a strážního domku u Mánesovy ulice prodloužena až do České ulice Trasa vedla přes bývalý Krumlovský rybník, přes který byl vybudován 400 metrů dlouhý dřevěný most, který byl později v roce 1838 nahrazen sypaným náspem. Dále překračovala řeku Malši po dřevěném mostě, později přebudovaném na Železný most. Nakonec Biskupskou a Radniční ulicí končila v Solní ulici u zmíněného skladu. Solní sklad byl zřízen na uskladnění 35 – 40.000 centů soli a zboží. Dnešní podoba pochází z roku 1902, kdy byl objekt zkrácen ubouráním větší části se severní strany v souvislosti se stavbou německého gymnázia. Jižně navazuje dvoupatrová klasicistní budova celního úřadu čp.66, leží však na stejné parcele jako solní sklad, je však hmotově zcela odlišná.