Uherské Hradiště

Uherské Hradiště založil král Přemysl Otakar II. jako Nový Veligrad na strategickém místě na břehu řeky Moravy. Do města byla přesídlena část obyvatelstva z nedalekých trhových vsí Kunovic a Veligradu (Starého Města). Z obou sídel byly přeneseny rovněž trhy, a proto již od počátku získalo dvě trhová náměstí (dnešní Mariánské a Masarykovo) ve dvou částech města, oddělených mlýnským náhonem, přičemž veligradská část odváděla poplatky velehradskému klášteru, kunovická pak přímo králi. Počátkem 14. století započala výstavba kamenných hradeb, díky nimž se U. Hradiště později ubránilo husitům. Po husitských válkách se pak město zcela vymanilo z vlivu oslabeného velehradského kláštera. Na přelomu 15. a 16. století dochází k hospodářskému rozvoji, z části vykoupené Židovské ulice je stavěn františkánský klášter. V roce 1643 je sem z poničené Kroměříže přeložena jezuitská kolej, pro níž je vybudován velkolepý komplex na jižní straně dolního tržiště. Dochází k obnově hradeb a roku 1655 se Hradiště stává zemskou pevností. Postupně budované bastionové opevnění je dokončeno až roku 1737. Zároveň dochází k celkové přestavbě města, téměř zničeného požárem roku 1681 a Hradiště získává převážně barokní ráz. V závěru 18. století město ztrácí svůj pevnostní význam, je zrušena jezuitská kolej a z jejího chrámu se stává farní kostel, pročež je asanován nadbytečný gotický kostel sv. Jiří uprostřed náměstí. Barokní fortifikace, ponechaná kvůli ochraně před povodněmi, nadále určovala urbanismus Hradiště až do její likvidace ve druhé polovině 19. století. Nyní dochází k rozšiřování městského centra a budování nových reprezentativních budov (gymnázia, Měšťanská beseda, Synagoga, pivovar) a urbanistických celků (třída M: Malinovského, Palackého náměstí a Justičním palácem a věznicí). Linie někdejších bastionů byla rovněž využita pro vedení železniční trati. Přelom 19. a 20. století byl ve znamení dalších přestaveb centra po požáru (1894) a rozsáhlá regulace toku Moravy a Olšavy (po povodních 1910). Rozvoj města v poválečném období se odehrával povětšinou na dříve nezastavěných plochách a i panelová výstavba 60. a 70 let víceméně respektovala urbanistickou strukturu podél Malinovského třídy, byť deskové bytové domy zde působí cizorodým dojmem. V tomto období bohužel dochází k výrazně negativním zásahům v historickém centru města. Na jihovýchodní straně Masarykova náměstí byla asanována dvojice domů č.p. 12 a 13 pro novostavbu pošty, zcela zbourána byla jižní fronta Protzkarovy ulice, spojující obě náměstí a kvůli zkapacitnění silničního průtahu byla asanována část Velehradské třídy.