Neorientovaná jednolodní stavba (s podélnou osou vedenou ve směru jih - sever) tvořená lodí obdélného půdorysu a ustoupeným obdélným presbytářem s apsidovým závěrem nad půlkruhovým půdorysem. Ze západní a východní strany jsou k presbytáři přistavěny obdélné prostory s kaplí na jedné a sakristií na druhé straně a s oratořemi v patře. Jižní, hlavní průčelí kostela, je dvouvěžové. Mezi nakoso postavené věže je vložena předsíň projevující se na fasádě konvexní části válcového pláště. Půlválcový závěr obdélného presbytáře je symetricky podle podélné, od jihu k severu probíhající osy prolomen v severozápadním a severovýchodním směru vždy jedním obdélným půlkruhově zaklenutým okenním otvorem. Na půlválcový závěr navazují západní a východní stěna presbytáře, které jsou v celé své šířce a výšce pohlceny dvoupodlažními, nad obdélným půdorysem vystavěnými prostorami, které tak zevně navozují dojem vložené příčné lodi. V přízemí obou prostor se nachází kaple resp. sakristie, v patře pak shodně oratoř. Boční průčelí těchto prostor, tedy průčelí uplatňující se v západní resp. východní frontě kostela, je shodně prolomeno třemi mimo osu stěny situovanými okenními otvory nad sebou. Všechna okna jsou šířkově obdélná s půlkruhovým záklenkem, liší se však svojí výškou. Dolní, největší okno, náleží kapli resp. sakristii, horní dvě pak oratořím. Jižní ani severní stěny obou přístaveb nejsou členěny. Západní i východní stěna lodi je pojednána dvěma osami, které korespondují s výrazným vnitřním rozdělením lodi do dvou částí. Severněji položená osa, tj. osa blíže presbytáři, je prolomena co do plochy rozměrným šířkově obdélným okenním otvorem, jehož půlkruhový záklenek dosahuje výškové úrovně korunní římsy, která je následně v tomto místě vynesena do obloukového segmentu. Jižní osa, nacházející se blíže k věžovému průčelí, je proražena - opět jednotně v obou stěnách - postranním pravoúhlým vchodem v kamenném portálu. Nad ním jsou nad sebou prolomeny v obou stěnách dva stejně široké, avšak rozdílně vysoké okenní otvory. Jedná se opět o okna obdélná s půlkruhovým záklenkem, v kamenných ostěních. Monumentální jižní průčelí tvoří nárožní nakoso postavené věže svírající vtaženou, konvexně řešenou střední část fasády. Ta je jednoosá, s obdélným půlkruhově zaklenutým vchodem v kamenném portálu, který nese prolomený segmentový fronton. Do jeho tympanonu je osazen kamenný sdružený erb hraběte Nostitz-Rhienecka (je z roku 1734). Dveře jsou dřevěná dvoukřídlá. Přibližně v polovině výšky stěny je na zmíněné ose umístěn menší, konchou sklenutý nikový výklenek, v němž bývala socha Panny Marie. Nad nikou je prolomeno velké, půlkruhem zaklenuté obdélné okno, jehož záklenek probíhá v úrovni hlavní, z lodi přecházející římsy, která tak v tomto místě kopíruje záklenek a vybíhá do trojúhelníkového segmentu. Průčelí je nad hlavní římsou završeno trojúhelníkovým štítem sledujícím konvexní průběh přízemní fasády. Na ose štítu byl později upevněn velký plechový kruh hodinového ciferníku. Oba nakoso zakomponované hranoly věží jsou ve stěně orientované do středu průčelí proraženy pravoúhlým vchodem, který je vymezen kamenným portálem. Tatáž stěna a zároveň i sousední, od osy průčelí se odvracející stěna, je v případě obou věží pojednána vždy dvěma nad sebou prolomenými, obdélnými, půlkruhově zaklenutými okny v kamenných ostěních. Rovněž zde se v případě horních oken podílí jejich záklenek na formování průběhu hlavní, v tomto případě vlastně kordonové, římsy. Ta je v každé ze čtyř dotyčných, jižnímu průčelí kostela náležejících stěn , vynesena do obloukového segmentu. Zvonicové patro obou věží je pak v každé své stěně, s výjimkou stěny nad střešním pláštěm, prolomeno dalším obdélným, půlkruhově zaklenutým okenním otvorem. Kostel byl zastřešen sedlovou střechou s kuželovým zakončením nad půlválcovým závěrem presbytáře. Nad obdélníkem presbytáře nesl hřeben střechy osmiboký sanktusník zakončený cibulí se špicí. Obě prostory podél západní a východní strany presbytáře byly kryty částí vlastní valbové střechy, jejíž hřeben protínal hlavní střešní plášť. Nad věžemi byla vynesena cibulová střecha s osmibokou lucernou s hrotem, koulí a křížem. Hlavnímu vchodu na ose jižního průčelí bylo později (roku 1776) předsazeno dvouramenné schodiště s terasou sledující ve svém půdorysu konvexní průběh střední části průčelí a současně sevřené mezi nakoso postavenými hranoly věží. Nedílnou součástí schodiště byly čtyři sochy svatých v životní velikosti a šest kamenných váz. Ve druhé polovině 20. století bylo schodiště kompletně rozebráno a přeneseno do areálu zámečku na Skalce u Dobrušky.