Lokalita se nachází na úzkém jazyku, který vybíhá do zářezu v okraji Drahanské vrchoviny. Hrad byl až do meziválečných let znám jen jako rozměrný plochý pahorek a o jeho zděném provedení svědčily jen zbytky zdiva na dlouhém předhradí. K jeho poznání zásadním způsobem přispěl dlouhodobý archeologický výzkum lékaře J. Zháněla. Byl však proveden pouze v prostoru hradního jádra, které vystupuje uprostřed údolí. Při vyústění údolí do úvalu Vyškovské brány se ve středověku nacházela středověká vesnice patřící už r. 1141 olomouckému biskupství. Hradní stavba biskupa Jana Volka, nemanželského syna krále Václava II., nahradila ve funkci centra biskupských statků na Vyškovsku záměrně opuštěný pustiměřský hrad na Zelené hoře. Melický hrad se připomíná r. 1339 již jako hotový s purkrabím Benešem z Melic a personálem. Výkopy odhalily většinu přízemí obdélné čtyřkřídlé dispozice (54x31 m) s protáhlým dvorkem, kterou ohrazovala hradba až 2,5 m silná. Podle uspořádání půdorysu nelze vyloučit existenci hranolových věží v jižním a západním nároží. Na vykopaných částech nebyly zjištěny výrazné stopy po rozfázování, takže jde evidentně o prvotní a jednotný záměr stavebníka. Vstup byl branou v jihovýchodním průčelí a vlevo od průjezdu je místnost strážnice. Do ní je také vložena vestavba s několika cihelnými klenebními pasy a možnou funkcí topeniště teplovzdušného vytápění. Ve zdivu stavby bylo druhotně použito několik románských architektonických článků, které pocházely z rozebíraného hradu nebo spíš ze zaniklé sakrální stavby v Pustiměři. Jádro hradu bylo od severní stoupající stráně odděleno 18 m širokým příkopem, další příkop (š. přes 25 m) přerušil klesající jazyk před branou. Tento jazyk využilo více než 120 m dlouhé a nejvíc 35 m široké předhradí. Bylo rozděleno na dva (zdí možná i na tři) díly. Podél západního boku se ještě táhne asi 8 m široký parkán, jímž zřejmě procházela přístupová komunikace. Podle výrazných zbytků zdiva je zřejmé, že bylo rovněž kamenné a jeho rozloha a zástavba vedly dokonce k uvádění dvou melických hradů v písemných pramenech (Dolní a Horní Melice). Listinné formulace byly jistě ovlivněny dělbou hradu mezi více leníků. Od leníka Mejnuše pocházel rod, který se po Melicích psal až do počátku 16. stol. Chráněná plocha lokality je 15379 m2.