1000025754 - kostel sv. Josefa
katalogové číslo
1000025754
název
kostel sv. Josefa
kraj
Jihomoravský kraj
okres
Blansko
obec
Senetářov
část obce
Senetářov
katastrální uzemí
Senetářov
adresa
č.p. 155
stupeň památkové hodnoty
hodnotný
význam památkové hodnoty
národní
typ
kostel; kaple
druh památky
stavba-budova
kategorie
objekt
existující
ano
zpřístupnění objektu
ano
specializace
moderní architektura

anotace

Jedna z mála sakrálních staveb postavená v tehdejším Československu v době tzv. normalizace. Kostel realizovaný podle projektu Ludvíka Kolka byl inspirován skulpturální poetikou Le Corbusiera.

dějiny

Během 2. světové války dali senetářovští občané při oslavě svého patrona, sv. Josefa, v roce 1942 slib, že pokud nedojde k jejich nucenému vystěhování (obec Senetářov byla spolu s dalšími určena k vystěhování, srovnání se zemí a na jejím místě měla vzniknout střelnice k výcviku německé armády) nebo pokud se budou moci po válce vrátit domů, postaví v obci novou kapli nebo kostel nebo opraví stávající kapli sv. Josefa z roku 1855. Ačkoliv nakonec došlo k vystěhování většiny senetářovských rodin, nebyl plán na vybudování vojenského prostoru dokončen a ony se tak mohly po válce vrátit do svých domovů. Již 26. srpna 1945 se konala ustavující schůze Kostelní jednoty pro postavení římskokatolického filiálního kostela v Senetářově v čele s jedovnickým farářem (Senetářov náleží do jedovnické farnosti). Biskupská konzistoř stanovy nově vzniklého spolku schválila o měsíc později a 17. ledna 1946 také Zemský národní výbor v Brně. Cílem spolku byla vedle samotné výstavby kostela rovněž jeho následná údržba, finance měl získávat z příspěvků svých členů, sbírkami, pořádáním různých akcí a milodary. V důsledku změny společenské situace byl spolek nakonec na konci roku 1951 rozpuštěn ještě před naplněním svého cíle. Myšlenka na výstavbu nového kostela sv. Josefa se znovu objevila v roce 1967, inspirována rozšířením kaple Božského srdce Páně v Kotvrdovicích (rovněž součást jedovnické farnosti) a především špatným stavem a nevyhovující velikostí stávající kaple sv. Josefa. Nejprve bylo nutné vyhledat vhodné místo pro stavbu. Po zvažování různých variant byla nakonec vybrána plocha u prostředního ze tří místních rybníků, v severní části obce, naproti MNV. První plány nového kostela vytvořil Ing. Viktor Dohnal a i přes jejich prvotní schválení "výběrovou komisí" byly pro svou tendenčnost zavrženy. Jedovnický farář P. František Vavříček následně v březnu 1969 oslovil brněnského umělce Ludvíka Kolka, který během dvou týdnů vytvořil ideový koncept stavby a na svátek sv. Josefa, 19. března, jej předal P. Vavříčkovi (jednalo se o hliněný model stavby, rozkreslení do plánové dokumentace probíhalo postupně v průběhu stavby ve spolupráci s Ing. Otakarem Vrabcem, který měl na starosti technické řešení). Pozoruhodná je skutečnost, že Kolek, malíř a sochař, do té doby žádnou stavbu nenavrhl. V polovině května 1969 Odbor výstavby ONV Blansko vydal stavební povolení na náhradu za starou kapli a následně byla obeslána biskupská konzistoř, která se kladně vyjádřila 8. července 1969. Samotná stavba kostela byla zahájena na jaře roku 1969, tedy ještě před vydáním stavebního povolení. Položení základního kamene s nápisem "Ve jménu Páně" proběhlo během slavnostní mše 29. června 1969 a hrubá stavba byla dokončena již na podzim 1969. Nový kostel byl dokončen na jaře 1971 a 15. června 1971 zkolaudován. Následně místní občané zbourali starou kapli sv. Josefa, což byla jedna z podmínek výstavby nového kostela. Socha sv. Josefa z průčelí kaple byla přesunuta k nově postavenému kostelu a v roce 1990 přemístěna na současné místo, na levé straně přístupového schodiště ke kostelu. První obřady v novém kostele a velká slavnost u příležitosti jeho dokončení proběhla 11. července 1971 za účasti několika tisíc lidí, a to i přes mnohé negativní intervence státních orgánů. Kostel však nebylo umožněno vysvětit, a tak se slavnostní svěcení brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem konalo až o 20 let později u příležitosti pořízení nových varhan, 7. července 1991. Stavba senetářovského kostela byla financována výhradně z různých sbírek, darů a výnosů prodeje vlastních publikací jedovnické farnosti. Samotná výstavba proběhla během dvou let díky velké obětavosti místních obyvatel, kteří zde odpracovali zdarma mnoho brigádnických hodin.

popis památkové hodnoty

Jedná se o jeden z prvních kostelů vystavěných v České republice po II. Vatikánském koncilu a zcela naplňující jeho závěry a dále jeden z mála kostelů, a církevních staveb vůbec, vystavěných za dob socialismu. Zároveň jde o architektonicky mimořádně kvalitní a nadčasovou stavbu srovnatelnou se zahraniční produkcí. Interiér kostela zahrnuje cenná umělecká díla v čele s křížovou cestou Mikuláše Medka a stavba samotná je v podstatě uměleckým dílem. Spolu s moderními úpravami interiéru kostela sv. Petra a Pavla v Jedovnici, provedenými postupně mezi lety 1963 - 1976 a rozšířením a moderními úpravami kaple Nejsvětějšího Srdce Páně v Kotvrdovicích, provedenými v roce 1966 (rozšíření) a především v 80. letech 20. století (moderní úpravy interiéru), se jedná o mimořádný soubor moderního umění, jenž nemá v rámci České republiky obdoby (všechny stavby náleží do Jedovnické farnosti).

popis

Kostel sv. Josefa se nachází v severní části obce, naproti budově Obecního úřadu, před prostřední ze tří senetářovských nádrží, zasazen v terénu svažujícím se směrem k východu. Jedná se o stavbu nepravidelného půdorysu, inspirovanou architektonickým tvaroslovím mistra moderní architektury Le Corbusiera. Kostel je trojlodní s bazilikálním osvětlením, orientovaný na západ. Přístup k němu zajišťuje široké betonové schodiště. Spodní část kostela byla vyzděna z cihel a zakončena betonovým věncem, opatřena byla cementovou stříkanou omítkou. Konstrukci originální střechy nad střední lodí tvoří železobetonová skořepina o tloušťce 10 cm ve tvaru dvou parabol spojených přímkami, nesená dvěma podélnými ocelovými příhradovými vazníky. Bednění skořepiny je dílem tesařského mistra Karla Skotáka, který dohlížel i nad ostatními pracemi na stavbě. Střecha byla z vnější strany pokryta hliníkovým plechem. Vstupnímu průčelí dominuje prosklený portál - pět vysokých dvojitých prosklených ploch mezi čtyřmi betonovými pilíři, prorůstajícími nad úroveň střechy. Dvě krajní prosklené plochy zahrnují dvojité dvoukřídlové ocelové vstupní dveře s reliéfními bronzovými madly. Před úroveň portálu předstupuje po levé straně hmota kostelní lodi a po pravé straně samostatná křestní kaple a na ni navazující zpovědnice. Křestní kaple je osvětlena jednak světlíkem ve stropě a jednak třemi štěrbinovými okénky s vitrážemi. Sedm obdobných štěrbinových okének s vitrážemi s námětem sedmi svátostí osvětluje rovněž část lodi po levé straně portálu. Interiér je příčně pomyslně rozdělen do tří částí: široká přední loď mající tvar nepravidelného lichoběžníku, dále prostor kněžiště a chóru a zadní provozní část (včetně oválného sálu scholy) se samostatným přístupem. Zajímavým dekorativním prvkem jsou ocelové prosklené dveře do provozní části a dále pravoúhlá okna prosvětlující jednotlivé části kostela, tyto sestávají z kompozice menších obdélníků seskládaných do jakési mozaiky. Jednoznačně dominantním prvkem stavby je železobetonová skořepinová střecha nad prostřední lodí, zvedající se a zužující směrem k oltáři a působící jako koráb. Její rubová strana je ponechána v surovém betonu se znatelnými otisky bednění. Do severní vyvýšené části skořepiny jsou prolomeny dvě betonové zvonice a nad nimi je v místě oltáře vztyčen vysoký kříž. Otvory příhradových vazníků nesoucích skořepinu vyplňují prosklené plochy s vitrážemi s námětem stvoření světla a ohně. Všechny vitráže v kostele vytvořily technikou litého skla sklárny v Boru dle návrhů Ludvíka Kolka. Boční lodě jsou kryty plochou střechou. Na úrovni svatostánku se zvedá atika jižní lodi a vynáší kovovou monstranci s věčným světlem. Ludvík Kolek jako specialista na církevní liturgii po II. Vatikánského koncilu (který probíhal v letech 1962 - 1965) novostavbu kostela promýšlel právě s ohledem na funkční naplnění jeho závěrů a forma tak následuje funkci. Architektonický návrh vytvářel sochařským způsobem, tedy modelováním ze speciální hlíny. Do výkresové podoby jeho finální verzi postupně přenesl Ing. Otakar Vrabec.

stáhnout data v .xls