Kostel sv. Josefa se nachází v severní části obce, naproti budově Obecního úřadu, před prostřední ze tří senetářovských nádrží, zasazen v terénu svažujícím se směrem k východu. Jedná se o stavbu nepravidelného půdorysu, inspirovanou architektonickým tvaroslovím mistra moderní architektury Le Corbusiera. Kostel je trojlodní s bazilikálním osvětlením, orientovaný na západ. Přístup k němu zajišťuje široké betonové schodiště. Spodní část kostela byla vyzděna z cihel a zakončena betonovým věncem, opatřena byla cementovou stříkanou omítkou. Konstrukci originální střechy nad střední lodí tvoří železobetonová skořepina o tloušťce 10 cm ve tvaru dvou parabol spojených přímkami, nesená dvěma podélnými ocelovými příhradovými vazníky. Bednění skořepiny je dílem tesařského mistra Karla Skotáka, který dohlížel i nad ostatními pracemi na stavbě. Střecha byla z vnější strany pokryta hliníkovým plechem. Vstupnímu průčelí dominuje prosklený portál - pět vysokých dvojitých prosklených ploch mezi čtyřmi betonovými pilíři, prorůstajícími nad úroveň střechy. Dvě krajní prosklené plochy zahrnují dvojité dvoukřídlové ocelové vstupní dveře s reliéfními bronzovými madly. Před úroveň portálu předstupuje po levé straně hmota kostelní lodi a po pravé straně samostatná křestní kaple a na ni navazující zpovědnice. Křestní kaple je osvětlena jednak světlíkem ve stropě a jednak třemi štěrbinovými okénky s vitrážemi. Sedm obdobných štěrbinových okének s vitrážemi s námětem sedmi svátostí osvětluje rovněž část lodi po levé straně portálu. Interiér je příčně pomyslně rozdělen do tří částí: široká přední loď mající tvar nepravidelného lichoběžníku, dále prostor kněžiště a chóru a zadní provozní část (včetně oválného sálu scholy) se samostatným přístupem. Zajímavým dekorativním prvkem jsou ocelové prosklené dveře do provozní části a dále pravoúhlá okna prosvětlující jednotlivé části kostela, tyto sestávají z kompozice menších obdélníků seskládaných do jakési mozaiky. Jednoznačně dominantním prvkem stavby je železobetonová skořepinová střecha nad prostřední lodí, zvedající se a zužující směrem k oltáři a působící jako koráb. Její rubová strana je ponechána v surovém betonu se znatelnými otisky bednění. Do severní vyvýšené části skořepiny jsou prolomeny dvě betonové zvonice a nad nimi je v místě oltáře vztyčen vysoký kříž. Otvory příhradových vazníků nesoucích skořepinu vyplňují prosklené plochy s vitrážemi s námětem stvoření světla a ohně. Všechny vitráže v kostele vytvořily technikou litého skla sklárny v Boru dle návrhů Ludvíka Kolka. Boční lodě jsou kryty plochou střechou. Na úrovni svatostánku se zvedá atika jižní lodi a vynáší kovovou monstranci s věčným světlem. Ludvík Kolek jako specialista na církevní liturgii po II. Vatikánského koncilu (který probíhal v letech 1962 - 1965) novostavbu kostela promýšlel právě s ohledem na funkční naplnění jeho závěrů a forma tak následuje funkci. Architektonický návrh vytvářel sochařským způsobem, tedy modelováním ze speciální hlíny. Do výkresové podoby jeho finální verzi postupně přenesl Ing. Otakar Vrabec.