Jedná se o volně na mírném návrší stojící jednolodní zhruba orientovaný (jeho presbytář směřuje k severovýchodu) hladce omítnutý kostel postavený ze smíšeného zdiva na obdélném půdorysu s pravoúhle odsazeným a půlkruhem zakončeným kněžištěm pod sedlovou raženými pálenými taškami krytou střechou, nad závěrem presbytáře zvalbenou. K severní straně kněžiště je přistavěna přízemní sakristie a západnímu průčelí lodi je představěna hranolová věž s cibulovitou osmibokou střechou s lucernou, též s cibulovitou stříškou zakončená makovicí a železným kovaným patriarším křížem. Lucerna je pobita červeně natřeným plechem. Před novobarokní obnovou měla věž střechu jehlancovou a asi do 50. let 20. století měl kostel nad presbytářem cibulí krytý sanktusník. Vnější plášť je dílem novobarokní obnovy se secesními prvky z konce 19. století a její “redukce” při poslední opravě v roce 1992. Od té jsou fasády žluté, pouze profilované části korunní římsy, architektonické články věže jsou bílé. Věž má šedý sokl. Okna lodi mají dnes jednoduché šambrány, před poslední opravou měly na dolních rozích po trojici kapek, okna presbyteria šambrány postrádají. Architektonické články převážně jsou štukové. Západní hlavní vstupní průčelí má uprostřed předstupující čtyřpatrovou věž (vyhlížející však jako třípatrová), která má na západní straně v přízemí (které mělo před poslední opravou pásovou bosáž) novobarokní portál se secesními prvky tvořený edikulou se segmentem vzedmutou římsou, ozdobenou nahoře dvěma čučkami a nesenou dvěma kompozitními sloupy na soklech. Pod římsou, nad pravoúhlým vchodem s původními klasicistními dvoukřídlými dveřmi je supraporta tvořená velkou lichoběžníkovou vykrajovanou kartuší s monogramem: “IHS”, nad nímž je tlapatý křížek a pod ním heraldický štítek se znamením tří překřížených hřebů. Po stranách kartuše palmové ratolesti a nad ní velká mušle. Součástí portálu jsou dva schodišťové stupně, na podstupnici druhého je vytesán nápis: “IT MDCCXLI. AB”. Horní část věže, patřící patrům, má na všech stranách u nárožích po pilastru a nahoře po nízkém vykrajovaném štítu – chybí na východní straně. V západní stěně je v 1. patře obdélné zamřížované okno, 2. patro je bez otvoru, ve 3. patře je černý plechový ciferník věžních hodin s dříve zlacenými číslicemi: “III, VI, IX a XII” (ostatní číslice jsou naznačeny pouze tečkami). Ciferník je osazený doprostřed rolverkové kartuše. Poslední 4. patro má na všech třech volných stranách po obdélném půlkruhem zaklenutém okně, jehož šambrána je dole na rozích ozdobena kapkami a nahoře je spojena hlavním svazkovým klenákem se segmentovou nadokenní římsou. Na bočních stranách je pod okny (místo ciferníku) čabraka, která je součástí lizénového rámu obepínající mimo přízemí všechna patra věže. Jižní průčelí lodi má při západním nároží sdruženou, při východním jednoduchou lizénu (pouze nahoře spojené v lizénový rám) a mezi nimi tři obdélná půlkruhem zaklenutá okna, jejichž šambrány jsou nahoře spojeny hlavním svazkovým klenákem s hlavní římsou. Na západě je loď prodloužena hranolovým přístavkem točitého schodiště pod koutovou střechou. Přístavek má na nároží lizény, v přízemí pravoúhlý vstup (do roku 1992 s dveřmi z 19. století, dnes novými) s trojúhelným neúplným okřídleným frontonem. Nad vstupem jsou tři malá okénka nad sebou. Severní průčelí lodi má stejné členění jako průčelí jižní, ovšem bez schodišťového přístavku a s oběma jednoduchými lizénami. Kněžiště má závěr oddělen sdruženými lizénami, zatím co mezi okny a v koutech při lodi je po jedné lizéně, všechny jsou nahoře spojeny do lizénového rámu. Závěr má tři obdélná půlkruhem zaklenutá okna a vlastní kněžiště má na každé straně nahoře po stlačeném termálním okně – po jejich šambránách zbyl po poslední opravě pouze hlavní klenák zasahující do hlavní římsy. Pod okny je na jižní straně presbytáře dnes zazděný pravoúhlý kamenný portálek, který měl před opravou štukový rám s uchy s kapkami a zhruba lichoběžníkovou supraportu z níž zbyla pouze segmentová římsa. Na severní straně chóru vystupuje přístavek sakristie. Tato má na nárožích sdružené lizény a v koutech při kněžišti a lodi po jednoduché lizéně - všechny spojeny do lizénových rámů. Na severní straně má ve výklenku se segmentovým záklenkem sdružené zamřížované okno v dřevěném ostění, na prostředku východní stěny má dodatečně přistavěn tahový komín. Sakristie je zastřešena polovinou valbové střechy. Podél jižního průčelí lodi, podél celého kněžiště a východní stěny sakristie je vybetonován nezakrytý odvodňovací kanálek, jehož jednu stranu tvoří, též betonový, sokl kostela. Interiér kostela je přístupný ze západu, přes původně asi do lodě otevřenou předsíní v podvěží, opatřenou odsazenou valenou klenbou s jednou dvojicí styčných trojúhelných výsečí.