Kostel sv. Jakuba Většího je jednolodní zděná hladce omítnutá orientovaná sakrální stavba stojící na obdélném půdorysu s pravoúhle odsazeným (zhruba čtvercovým) presbytářem, jehož závěr je tvořený třemi stranami osmiúhelníka. Střecha je valbová se štítem nad západním průčelím lodi, krytinou je pálená bobrovka kladená na husté laťování. Střecha lodi má na každé straně po dvě volská oka a na jižní straně presbytáře jedno. Na severní straně je ke presbytáři přistavěna sakristie krytá valbovou střechou s kryptou v suterénu. K západnímu průčelí lodi je představěna hranolová věž s jehlancovou střechou s osmibokou lucernou, též s jehlancovou stříškou, zakončenou makovicí a latinským křížem. Střecha je pobita měděným plechem. K jižnímu průčelí lodi před hlavní portál kostela je přistavěna přízemní předsíň pod sedlovou střechou. Presbytář kostela má pískovcový nahoře profilovaný sokl a celý kostel nevýraznou profilovanou korunní římsu. Okna jsou jednoduchá, gotická lomená (pouze u sakristie jsou zaklenuta plným obloukem) s neopakujícími se kružbami, vytesaná z pískovce. Dnes jsou zasklena drátěným sklem a jsou na vnější straně chráněna na rámech napnutým drátěným pletivem. Do oprav fasád v polovině 80. let 20. století měl kostel na nárožích a na opěrácích ve štukové bosáži provedené armování. Západní průčelí má uprostřed předstupující čtyřpatrovou věž. VĚŽ má všechny fasády zakončené profilovanou hlavní římsou, na výšku jsou rozděleny profilovanou korunní římsou (zalamující se na věž ze sousední lodi) zhruba na polovinu. V dolní části na západní straně má nad sebou dvě kosočtvercová okénka, která svým tvarem respektují pravotočivé šnekové schodiště. Na jižní straně byly pravé dovnitř otvíravé dveře (dnes zazděné) ve štukovém profilovaném ostění zaklenutým plným obloukem. Nad nimi je v pravoúhlé, též plným obloukem zaklenuté, nice pamětní pískovcová deska (dnes bez nápisu odstraněným za protireformace) osazená do renesanční edikuly s aliančním erbem Bedřicha ze Salhausenu (+13. IV. 1619) a jeho ženy Alžběty z Bocku (*25. IX. 1579, sňatek kol. 1594, + po 1629) na její římse. Horní část věže je dále rozdělena kordonovou římsou, která obepíná věž za tří stran ve výši přibližně poloviny 3. patra. Pod touto římsou se opakuje dvojice kosočtvercových okének nad sebou na západní straně a nad ní jsou na všech stranách oslími hřbety zaklenutá velká okna s dovnitř otvíravými žaluziemi v bosovaných šambránách. Mezi těmito okny a kordonovou římsou byly do opravy fasády v polovině 80. let 20. století (s výjimkou východní strany) stopy po kulatých cifernících věžních hodin s otvory pro hřídele jejich ručiček. Zbývající části průčelí, po stranách věže, mají nad korunní římsou ve štítě po volském oku a na nárožích po opěráku s pultovou stříškou. SEVERNÍ A JIŽNÍ BOČNÍ PRŮČELÍ LODI mají dvě okenní osy, na nárožích a ve středu po opěráku s pultovou stříškou. Pod západními lomenými okny jsou další později prolomená okna obdélná, která osvětlovala prostor pod kruchtou, dnes jsou zazděná. K jižnímu průčelí, k východní straně opěrného pilíře, je přistavěna před hlavní portál kostela již výše uvedená předsíň. Ta má v ose jižního štítového průčelí dvoukřídlé dovnitř otvíravé rámové dveře ve zděném ostění, před které jsou dnes osazeny novodobé pravé ven otvíravé mřížové dveře. Při jihozápadním opěráku je na jižním průčelí osazena pamětní pískovcová deska svádovského historika Antona Tscherneyho (*24. V. 1845 ve Svádově, +25. X. 1927 na Sněžné). Do opravy fasád v polovině 80. let 20. století byla v koutě na západní straně předsíně křížem zaklenutá kaplička sv. Antonína Paduánského s vchodem na jižní straně z 2. poloviny 19. století. Z téže doby bylo ve stejné době odstraněné vnější schodiště na kruchtu přistavěné k severnímu průčelí lodi, k východní straně severozápadního opěrného pilíře. PRESBYTÁŘ má na všech stranách (i závěru) po již výše uvedeném lomeném okně, pouze k severní straně je přistavěna sakristie. Opěrné pilíře mají pultové stříšky, přecházející nad čelní stranou (s trojúhelným neodděleným štítkem) ve stříšku sedlovou. Na čelní straně opěráku mezi východní a severovýchodní stěnou závěru je osazena dnes již špatně čitelná pískovcová pamětní deska datující presbytář do roku 1477: “Anno . domi / ni . milesimo / CCCC . LXXVII .”. Další pískovcová pamětní deska je klasicistní, je osazena pod oknem jihovýchodní strany závěru presbytáře a upomíná na místního faráře Josefa Schönfelda (*10. II. 1781 v České Lípě, +10. I. 1850 ve Svádově). Sakristie má zhruba obdélný nepravidelný půdorys. Její severní průčelí je bez otvorů, na nárožích má opěráky s pultovou stříškou. Východní podélné průčelí má na severní straně okno a na jižní je pověšen velký dřevěný latinský misijní kříž. Při opěráku na severní straně je osazena neogotická pamětní pískovcová deska, dnes bez nápisu. ZÁPADNÍ PODÉLNÉ PRŮČELÍ (asi z 1 / 3 zakryté lodí) má přibližně v ose zbývající části okno a pod ním (jako jeho součást) dveře, dnes zazděné. Interiér lodi je přístupný přes valeně zaklenutou jižní předsíň renesančním pískovcovým portálem z roku 1606. Ten má stojky vyplněny rolverkovým motivem a půlkruhovou zubořezem a vejcovcem profilovanou archivoltu má ve vrcholu ozdobenu kruhovou kartuší s aliančním erbem Bedřicha ze Salhausenu a Alžběty z Bocku. Loď je zaklenuta dvěma poli síťové žebrové klenby (žebra cihelná, omítnutá), nesenými pilastry s římsovými hlavicemi, na západní straně má trojramennou kruchtu s plným zábradlím nesenou šesti toskánskými sloupy. Do presbytáře se otvírá lomeným vítězným obloukem, nad nímž byla od roku 1724 freska “Umučení sv. Jakuba”, ta byla asi v 19. stol. zabílena a v roce 1925 byl zde namalován “Bůh Otec vznášející se nad vodami”, který byl v roce 1935 také zabílen.