Obdélné omítané jednolodí na kamenném soklu, s půlkruhově uzavřeným presbytářem a hranolovou věží v západním průčelí. Fasáda členěna pilastry s římsovitými hlavicemi. Středem stavby obíhá plasticky profilovaná římsa, členící plochu fasády na dvě patra. V průčelí stavby se nachází dvoupatrová věž, která je členěna pilastry a kladím. Výrazně prostorově profilovaná korunní římsa přesně opisuje podobu členění fasády. Plochu průčelí věže mezi pilastry protíná v každé výškové úrovní jedna osa s klenutým nadpražím. V úrovni koruny zdiva věže jsou pak osazeny hodiny. Zastřešení má podobu jehlancové střechy. Střecha nad samotnou lodí kostela je sedlová s kuželovým závěrem. V místech presbytáře se nad střešní roviny tyčí sanktusník. Loď kostela je sklenuta do dvou placek. Střední klenební pasy spočívají na zdvojených pilastrech s hlavicemi v ionském duchu pod vysokým kladím, které obíhá po celém obvodě interiéru. Presbytář sklenut valenou klenbou, která je zakončena konchou. Klenba presbytáře je ještě doplněna o lunety. Po obou stranách presbytáře se nacházejí půlkruhově otevřené patrové oratoře s plochými stropy. Okenní otvory lodi jsou prolomeny ve dvou řadách. Dolní řada otvorů má na výšku obdélný tvar se segmentovým nadpražím a horní řada oken je oválná s delší osou situovanou na výšku. Presbytář prosvětlují tři okna v dolní úrovni a tři v horní. V západní části lodi jsou vestavěny třípatrové dřevěné tribuny. Při příčné straně je naopak jednopatrová tribuna zděná s podklenutím ve formě křížové klenby. Stavební vývoj objektu: První zmínky o kostelíku v Jiříkově sahají do roku 1346. Mezi lety 1524 až 1664 byl kostelík protestantský. Roku 1669 přechází opět do správy katolické církve. Výstavba nového kamenného kostela proběhla mezi roky 1724 - 1728 a byla financována Aloisem Thomasem Raimund z Harrachu. První projekt vytvořil Mikoláš Rossi, který byl zavrhnut. Druhý návrh od J. L. Hildebrandta byl příliš nákladný. Konečná podoba svěřena J. J. Aichbauerovi a M. Rossimu, kteří upravili původní Hildebrandův návrh. Věž kostela měla původně cibulovitý tvar, ale vlivem požáru (1840) a bouří (1868) došlo roku 1890 k radikální opravě s novým hrotitým tvarem. Osazen i opravený zvon. Výměna střešního pláště kostela proběhla 1894. Hlavní oltář je připisován šluknovskému malíři Dominiku Kindermanem. Restaurátorské práce interiéru proběhly mezi roky 1904 – 1906.la měla původně cibulovitý tvar. Vlivem požáru (1840) a po poškozením bouří (1868) se přistoupilo roku 1890 k radikální opravě. Nová věž dostala hrotitý tvar. Následně byl osazen i opravený zvon. Střešní plášť kostela byl vyměněn 1894. Vnitřní vybavení je pozdně barokní. Hlavní oltář je připisován šluknovskému malíři Dominiku Kindermanem. Restaurátorské práce interiéru proběhly mezi roky 1904 – 1906