Počátky dolování v Lukavici možno klást do roku 1620, kdy zde po náhodném nálezu byl dolován linolit, který byl používán k výrobě železa. Prvními známými majiteli byli Theodor a Karel Kolowrat. Kolem roku 1670 byla založena nejstarší známá šachta Vilemína, která postupně dosáhla hloubky až 66 metrů. Byla vybavena konským žentourem a sloužila až do roku 1808 jak těžní jáma. Počátkem 18. století bylo přikročeno k hloubení šachty Bartoloměje. Ta dosáhla již v roce 1809 konečné hloubky 110 metrů a s nejspodnějšími patry, které v té době byly hluboké nejméně 163 metrů, byly spojena šikmými úpadnicemi. Byla vybavena koňským žentourem a ruda z ní byla vyvážena v sudovitých bečkách. V roce 1808 byla šachta Vilemína přebudována na vodotěžnou jámu. Bylo na ní osazeno vodní kolo, které pohánělo dvě pístové pumpy. V obci lze spatřit místo ohlubně jámy Bartoloměj a rozsáhlé haldy, budovu knížecího horního úřadu a budovy chemické továrny. Odvodňovací štola byla vyražená koncem 18. století a ústila po 1593 metrech do řeky Chrudimky. Tato vodní štola byla poměrně úzká a s povrchem byla spojena 8 - 9 větracímu komíny. Na několika místech byla štola v délce několika desítek metrů vybagrována. Při ústí štoly je zachován dodnes funkční kanalizační systém, který se kdysi vypořádal se stálými spory s majitelem mlýna, který se stěžoval na ničení mlýnského zařízení kyselými důlními vodami. Vlastní torzo portálu odvodňovací štoly se nachází několik destítek metrů od ústí štoly do řeky Chrudimky. Dnes slouží jako můstek a je téměř celý zanesen nečistotami.