Stará filtrace má tři podzemní a dvě nadzemní podlaží, v nosné konstrukci monolitický skelet s trámovým stropem s náběhy u spojitých průvlaků i trámů. Náběhy přecházejí v hranolové sloupy i do základové konstrukce. Hlavní komunikační uzly budovy v nárožích jako vřetenová schodiště. Vlastní hala v posl. podlaží je vrcholným projevem železobetonové konstrukce té doby. Celá prostora je rozdělena do dvou lodí zastrešených rámy parabolického tvaru v obou směrech a vzniká tak kostra parabolické klenby. Osvětlení pomocí sklobetonových oken v plochách rámu. Plochá střecha po obvodech hal. Stará strojovna má půdorys kríže. Centrální hala má po obvodě nižší lodi ploše zastropené. Hala zastropena krivočarými monolitickými rámy, které se v koutech kříží. Kouty rámu navíc spojeny uhlopříčnými nosníky. Basilikální osvětlení. Vstup ze dvora. Provozní budova má nad zvýšeným přízemím patro. Zastřešena valbovou střechou. Dispozice má funkční řazení místnosti. Nová budova vodárny po jižní straně pozemku je složitější dispozice - více provozu. Okolo středního dvora po východní a západní straně halová křídla hrubého cištění. Plochá střecha po obvodě hal je z plastbetonu. Všechny fasády objektu jsou řešeny v jednotném stylu. Travé staré filtrace ohraničuje dvojice zužujících se sloupů s kanelurou (do nábřeží) a hladkých pilastrů do ostatních stran. Jsou vesměs vysokého řádu. Sedí na vysoké podnoži soklu. Mezi svislými prvky jsou výplňová okna ze sklobetonu. Nad nimi hladké kladí ukončené profilací a zubořezem. Architráv tektonicky rozdělený, na ose travé kruhové okno. Zakončuje atiková římsa trojúhelného tvaru do sloupku. Parabolické haly mají stěny jako kladí s trojúhelnými štíty atikové římsy. Objekt staré filtrace a novou budovu spojuje zděný krytý most železobetonové nosné konstrukce. Nad schod. šneky polygonální věžičky v úrovni ozdobné atiky. Fasáda staré strojovny řešena systémem prosklených ploch do nosných železobetonových rámů monolitické konstrukce. Osvětlovací otvory ze sklobetonu. Provozní budova ve vysokém řádu s trojúhelně štítem ukončeným portikem. Prejzová střecha. Nová budova ve starém stylu, na J straně alegorické sochy žen na průčelí - znázorňují Vltavu a její přítoky (Vydra, Otava, Blanice/Šumavská/, Malše, Berounka, Sázava, Blanice/Podblanická/, Želivka, Lužnice, Nežárka. Sochy byly osazeny po dostavbě dokončené 1965 a jsou dílem několika umělců (Joza Novák, Josef Fojtík, Zdeněk Vodička aj.?).