Lokalita se nachází nad pravým břehem druhé dalešické nádrže. Pravidelně vyměřené obdélné jádro hradu (40x24 m) tvořila zřetelná palácová budova na západě, nádvoří a druhý příčný palác, který stál pravděpodobně na východním skalním bloku. Dochovaný úsek zděné obvodní hradby má sílu dva metry. Dva paláce s mezilehlým nádvořím představují hrad kompaktní dvoupalácové dispozice typický pro období Karla IV. Dvě vysoké budovy jsou vidět i na schematickém nákresu na mapě tzv. josefinského vojenského mapování. Vznik hradu tedy lze zařadit do doby krátce před první zmínkou. Na třech stranách hradu je patrné zdivo parkánu a podél západního a severního boku se nacházejí plošiny lemované zaniklou hradbou. Jednalo se možná o dvojdílné předhradí, do jehož severního dílu se vcházelo branou pod východním věžovitým palácem. Hrad navíc po bocích chránily příkopy a náspy, které se na opyši připojovaly k nárožím předhradí. Zvláštní opevnění chránilo hrad na východní přístupové straně. Před šíjovým příkopem (š. 19 m) se nachází protáhlá plošina ukončená na východu prvním, 9 m širokým příkopem. Prostor těsně před hradem zaujala patrně věžovitá a k východu zaoblená stavba, kterou rámují dva mělké příkopy a valy. Jedná se o šíjovou baštu znemožňující přilnutí nepřátel k čelu hradu, tedy jakousi vývojovou variantu předsunutých opevnění, které pochází až z posledního období jeho existence, asi z první třetiny 15. století. Chráněná plocha lokality je 130210 m2. V písemných pramenech se hrad objevuje v r. 1358, kdy ho Pešík z Janovic odprodal Vokovi z Holštejna a Drslavovi ze Šelmberka. Někdy po r. 1360 získal hrad markrabě Jan Jindřich a svým třetím testamentem ho určil synovi Janu Soběslavovi. Po jeho smrti připadl Rabštejn Prokopovi. Ten jím, neznámo kdy, obdařil svého významného straníka Hynka Suchého Čerta z Kunštátu a Jevišovic, který se v r. 1402 psal jako pán na Rabštejně a využíval ho coby základnu svých četných loupežných výprav. Po Hynkově smrti (+ 1408) v této výnosné činnosti pokračoval jeho společník Vilém Sudlice z Litovan. Útočištěm bojové družiny zůstal i v husitských válkách a za následujících rozbrojů, ale jejím patronem byl nejméně do r. 1436 Jan z Pernštejna. Ovšem potom se na něm usadily jiné roty, které znepokojovaly široké okolí. Z toho velkomeziříčský sněm stavů v r. 1440 vyšel a rozhodl, aby byl Rabštejn vykoupen a zbořen. Celá akce se realizovala nedlouho potom a v roce 1476 se už uvádí "hrad Rabštejn zbořený".