Základem krajinářsko-romantického parku byl lužní les, který byl po povodních v 80. letech 18. století proměňován na "ozdobný statek" spojující užitkovou a estetickou funkci. V koncepci parku se uplatnil také areál zemědělské půdy uvnitř Ostrova, došlo k vytvoření tzv. okrasného statku. Park už ne pouze navazoval na volnou přírodu nebo na obdělávaná pole, nýbrž obdělávaná pole se stala přímo jeho součástí, jeho estetickým komponentem, a to i s pracujícími lidmi a zvířaty. Hranice parku, přibližně ledvinovitého tvaru, tvoří Vltava a Mlýnský potok, z něhož ke středu parku vybočuje umělý kanál. Hlavní osou je přímá alej spojující zámek s Červeným mlýnem na severním okraji parku. Druhá důležitá komunikace je okružní alej obloukovitě vedená východní polovinou parku. Umělým kanálem se dříve dalo plout k jednotlivým zastavením - pavilonům, provozně hospodářským stavbám jako např. mlýn a také stavbám s mystickým charakterem (egyptský kabinet). V druhé polovině 20. století v parku došlo k nevhodným stavebním zásahům. V 50. letech 20. století, na místě bývalé vodní nádrže pro vodopád u umělé jeskyně, bylo zřízeno přírodní divadlo, přeměněné v 60. letech na širokoúhlé letní kino. V jeho těsné blízkosti a nedaleko dórského pavilónu byl vybudován taneční parket. V jihozápadní části parku u vltavského břehu, nedaleko Laudonova pavilónu, vznikl autokemp s množstvím chatek a veškerým zázemím.