Svatou Horu spojuje s Příbramí krytá stupňovitá chodba, dlouhá údajně 460 m. Původně vedly z města na Svatou Horu prosté nezastřešené schody postavené současně s ambitem po r. 1658, které zřejmě již technicky nevyhovovaly a byly nahrazeny novou stavbou v l. 1727-1728. Velkoryse koncipované schodiště se dvěma kaplemi, projektované K. I. Dientzenhoferem, bylo realizováno patrně z důvodu velké finanční náročnosti návrhu ve zjednodušené, značně redukované podobě. Stavba je zbudována ze smíšeného zdiva s naprostou převahou lomového kamene, nové vápenné omítky jsou lomeně bílé, plasticky vystupující tektonické a rámující články terakotově červené. Svatohorské schody počínají v historickém jádru města v krátké bezejmenné uličce (pokračování ul. V Brance?), kolmo navazující na Dlouhou ul. a stoupají přímočaře severozápadní strání směrem k jihovýchodu. Vstup na schody z ulice tvoří jednoduchá zděná branka s půlkruhově zaklenutým vchodem, jehož záklenek rámuje široká kvádrovaná archivolta. Portál je flankován hladkými pilastry s římsovými hlavicemi, nad římsu vystupuje trojúhelný štít se střední nikou, v níž je umístěna socha P. Marie Svatohorské, nepolychromovaná pískovcová kopie dřevěné předlohy se zlacenými korunkami asi z 1. poloviny 18. stol. Dolní polovina schodištní chodby stoupá povlovně mírným svahem takřka bez schodů, pouze za brankou je jedno nástupní rameno starých pískovcových schodů. Teprve v horní části, založené v příkrém svahu, je strmý sklon terénu vyrovnáván mnoha rameny schodů, přerušovanými podestami. Interiér stupňovitě stoupající chodby, původně prý otevřený do krovu, je dnes kryt plochým hladce omítnutým stropem s odsazeným širokým čtvrtkruhovým neprofilovaným fabionem. Podlaha chodby je vydlážděna novodobými drobnými žulovými kostkami, schody, patrně kamenné a silně prošlapané, jsou potaženy betonovým potěrem. Obvodové zdi jsou v pravidelných intervalech odhmotněny širokými segmentovým obloukem sklenutými výklenky, v některých výklencích jsou prolomena okna tvaru ležatého oválu. Chodba je přerušena několika postranními vchody. Ve vrcholu přímočaře stoupající chodby na podestě je v čelní zdi zahloubena dnes prázdná výklenková kaplička s hranolovou zděnou menzou a předstupujícím stupněm. V mělké stlačené nice s konchou je sokl pro sochu. Schodiště se v těchto místech zatáčí v čtvrtkruhovém oblouku doleva k východu kolem základů grotty sv. Maří Magdalény, nacházející se pod Plzeňskou kaplí. Oblouk schodiště vede k pravoúhlému portálu v jednoduše profilovaném pískovcovém ostění s uchy, přímou nadpražní římsou s vlysem a dvoukřídlými plechem pobitými a rozetkami zdobenými dveřmi. Za portálem pokračují pravoúhle se zalamující schody, na něž navazuje šest přímých ramen skeletového schodiště s volným středním zrcadlem obdélného půdorysu. Podesty mezi rameny jsou zaklenuty plochými křížovými klenbami. Schodiště, nesené čtyřmi pilíři a klenebními pasy, je součástí jižního křídla budovy jezuitské rezidence a ústí v severním rameni ambitu vedle Plzeňské kaple. Exteriér Svatých schodů je členěn v rytmu vnitřních výklenků pravoúhlými hladkými lizénovými rámy, v horních rozích čtvrtkruhově zaoblenými. Oválná okna tvoří prosté neorámované výřezy v ploše stěny. Profilovaná podstřešní římsa je mělce vyžlabena, průběžná nízká sedlová střecha je pokryta novým bonnským šindelem. Na konci přímého úseku schodiště pod severozápadní nárožní kaplí vystupuje nad střechu zděný trojúhelný v obrysu vykrajovaný štít s postranními volutami.