Na rozdíl od sousední budovy základní školy, která ustupuje za čáru uliční zástavby, je objekt sokolovny přiřazen přímo k chodníku (respektuje uliční čáru). Formuje tak a zároveň stabilizuje poměrně exponované nároží. Relativně široký chodník je vydlážděn pro Telč netypickou tzv. Pražskou mozaikou z drobných růžových a světle šedých vápencových kostek. Výtvarně více akcentovaná východní část budovy se výrazně uplatňuje na konci průhledu širokou Staňkovou ulicí. Exteriér: Sokolovna je mohutnou dvoupodlažní stavbou s oboustranně zvalbenou mansardovou střechou. Základem je půdorys tvaru protáhlého obdélníka doplněný plochým segmentovým závěrem ve východní části a krátkým příčným křídlem směrem do dvora. Do dvora byla původně obrácena také přízemní přístavba předsálí s nářaďovnou. Tu dnes pohltil neorganický dvoupodlažní přílepek sportovní haly s plochou plechovou střechou a s bočními atikami, které pronikají do mansardové části střechy. Hlavní vstup sokolovny je obrácen do Masarykovy ulice. Vnější omítky jsou dvouvrstvé štukové s nátěrem barvy světlého okru. Fasády jsou ve vysokém řádu členěny nepravými pilastry s červeně malovanou kvádrovou rustikou doplněnou formálním náznakem hlavic. V polovině výšky pilastrů jsou do této rustiky zapojena ornamentální pole, kde mezi stylizovanými květy a poupaty najdeme zakomponovaná písmena SOKOL. Na římse tvaru dórské simy je nasazeno kladí, v jehož vlysu se objevuje červený obdélný rámec dělený nad podporami svislými příčkami. Hlavní římsa má podobu výrazně vyloženého fabionu s mírným dvojnásobným odsazením. Hlavní průčelí je děleno na tři části. Východní pole zcela vyplňuje figurální sgrafito místního malíře Antonína Slavíčka z roku 1924. Sgrafito znázorňuje pět jezdců s knížetem Václavem v čele vyjíždějících z Blaníka. Rytíři v plné zbroji se znaky zemí na štítech jsou ozářeni vítěznými paprsky slunce a duha překlenuje zlé válečné mraky. Plocha je orámovaná nápisem:“Buďte svoji a věřte jen sobě (vlevo). Jen láskou ve svornosti s vůlí železnou budete nepřemožitelní (nahoře). Matky píseň buď vám pokladem (vpravo). V síle práce, v jasu ducha nedám zahynouti vám i budoucím (dole).“ Sgrafito signované a datované v levém spodním rohu je dvouvrstvé, řemeslně velmi dobře provedené. Centrální část hlavního průčelí obsahuje okna hlavního sálu. Ve čtyřech polích vymezených pilastry jsou vždy dvě dvojice okenních otvorů nad sebou. Každá takováto čtveřice je rámována vystouplou oblounovou šambránou stejné profilace jako má i orámovaní sgrafita. Vlastní okna jsou členěná do šesti tabulek rozdělených poutcem na čtyři křídla. V západní části hlavní uliční fronty je situován hlavní vstup do objektu uvedený dvěma žulovými stupni. Vchodové dveře jsou dvoukřídlé doplňené do šířky stavebního otvoru úzkými pevnými křídly po stranách a vysokým proskleným nadsvětlíkem. Nadpraží otvoru je přímé s šikmými koutovými náběhy. Dveře i pevná křídla jsou dřevěná rámová s kazetovými výplněmí a s prosklením v horní části. Nadsvětlík je rozdělen na čtyři okenní plochy. Z nich dvě krajní jsou děleny křížem a dvě prostřední kosočtverci. Zasklení je provedeno tlačenými skly, původní výplně zůstaly v levé horní části nadsvětlíku, Původní je i mosazná klika blízká svým tvarem oblíbenému typu elegant. V přízemí vedle vstupu směrem k nároží je dále šestidílné okno s pevným nesymetrickým křížem a s šesti křídly. Stejná dvě okna jsou i v patře. Římsová supraporta hlavního vstupu má profilaci lysis s jednoduchou krycí deskou. Při severozápadním nároží je zhruba ve výšce 1,80 m poněkud netektonicky osazen kvádr s vytesaným letopočtem 1922 (základní kámen). Celý sokl je pokrytý cementovým nástřikem. Západní průčelí je pilastry rozděleno do čtyř nestejně širokých polí, která obsahují ve dvou řadách nad sebou celkem šest okenních os. V prvním poli směrem k Masarykově ulici dvě, ve druhém a třetím po jedné, v poslední pak opět dvě. Plastické štukové rámování prvních tří polí směrem k ulici je záměrně přetínáno okenními otvory. Ve čtvrtém poli rámování chybí. Sokl je tvořen kamennými vodorovně loženými kvádry. Východní průčelí má pilastry pouze při nároží. Plastické rámování pole přechází i na plochý závěr vyložený nad segmentovým půdorysem. Zaoblená část je rozčleněná třemi výrazně převýšenými slepými okny. V soklové části je pět oken vedoucích do suterénního prostoru pod jevištěm. I v tomto případě je sokl pokryt cementovým nástřikem. Jižní dvorní průčelí je členěno pouze slepým štukovým rámováním, do něhož jsou čistě utilitárně rozmístěna okna. Toto průčelí je z větší části zakryto přístavbou sportovní haly. Mansardová střecha je krytá pálenou taškou bobrovkou kladenou dvojitě na husté laťování. Valbovou částí střechy v prostoru nad jevištěm proniká výrazný světlík segmentového půdorysu s pásově řazenými obdélnými okny, která jsou střídavě dělená šikmou příčlí vždy na dva lichoběžníky. Světlík je z čelní strany zastřešen sférickou plochou a po obou bočních stranách dvěma válcovými úseky, krytými pásy měděného plechu spojovanými na nízký stojatý falc.Kvalitní klempířskou prací je i nadstřešní vyustění ventilace hlavního sálu. Také tento detail je proveden v mědi na rozdíl od nástřešních okapových žlabů a profilované římsy v mansardě, které jsou zhotoveny z pozinkovaného plechu natíraného v barvě pálené krytiny. Mansardová římsa obíhá napraží čtyř vikýřových oken umístěných ve střední části střechy nad hlavním průčelím. Oplechované jsou i čelní stěny vykýřů, ve kterých jsou za dvojitým ústupkem osazena atypická okna se dvěma lichoběžníkovými křídly a se šikmým dělením tabulek. Interiér: V prostoru zádveří hlavního vstupu jsou tři žulové schody a nad nimi dřevěná dělící stěna s prosklením a dvoukřídlými kývavými dveřmi. Dveřní křídla mají mosazná trubková madla. Protáhlá vstupní hala prostupuje napříč objektem a je ukončena tříramenným schodištěm do patra. Podlahu haly tvoří konglomerovaná dlažba z vápencových úlomků v červeně probarvovaném pojivu. Okolo stropu obíhá mírně odsazená fabionová římsa, na stropě samotném jsou plochými štukovými rámy vymezena dvě zrcadla. Na pravé straně vstupní haly jsou dveře do dvoupokojového bytu s kuchyní určeného pro správce objektu. V protější levé stěně haly je umístěn vstup do hlavního sálu s původním dvoukřídlými kývavými dveřmi, které mají odmontovány úchopové knoflíky, a dále za nimi v téže stěně je vstup do výčepu. Velký víceúčelový sál vyplňuje celou východní část objektu a je ukončen zvýšeným divadelním pódiem. Strop sálu je rozdělen na 3 x 6 kazetových polí. Původní svítidla kapkovitého tavru vycházejí z mosazné obruby lemované štukovým kruhem. Jsou osazena uprostřed každého kazetového pole stropu, kromě dvou polí ve středním pásu, kde jsou vyústění ventilace krytá ozdobným mosazným plechem. Podlaha sálu je pokrytá klasovitě kladenými vlýsky. Scéna podkovitého tvaru má prkennou podlahu. Z původního technického zabezpečení scény tu zůstala rampa osvětlovačů, mechanismus pro spouštění opony, pojezdy zadních opon (prospektů). Otvor scény je na stěně orámován štukovou profilací se zaoblenými rohy. V obou horních rozích jsou štukové růže. Dřevěný balkon s plnostěnným dřevěným zábradlím podepřený dvěma dřevěnými sloupky čtvercového průřezu zakončenými hranolky stejného průřezu jako hlavicemi je umístěn logicky proti pódiu nad hlavním vstupem do sálu. Prostor přísálí s bývalou nářaďovnou nacházející se na pravé straně při vstupu do sálu je nyní využíván jako malý restaurační sál. V patře přímo nad vstupní halou je menší hala se vstupem na balkón hlavního sálu s dřevěným plnostěnným zábradlím a dveřmi na půdu. Podlahu haly tvoří čtvercové umělokamenné dlaždice. Jsou tu troje dvoukřídlé a jedny jednokřídlé původní dveře. Každé křídlo je dělené do tří plochých obdélných výplní. Dveře na půdu a dveře na balkón mají původní mosazné kování. Místnost v prvním patře při nároží je zhruba čtvercového půdorysu, na stropě s obíhajícím fabionem je jednoduché štukové zrcadlo. Původními dvoukřídlými dveřmi s kazetovými zárubněmi je možno projít do menší obdélné místnosti při západním průčelí. Tato místnost už postrádá další architektonické prvky. Obě zmíněné prostory slouží nyní jako učebny základní školy. Schodiště na půdu je z kvalitních žulových stupňů. Půda má dlažbu čtvercových půdovek. Na dně vystupují hlavní nosné prvky stropu hlavního sálu, které jsou obedněny prkny a zaomítány. Konstrukčně jde o vazníky tvořené tzv. Hobrovými příhradovými nosníky. Tyto vazníky jsou vynášeny dvojnásobnými věšadly v podélném směru zavětrovanými křížovými vzpěradly. Vlastní konstrukce krovu je na konstrukci stropu nezávislá, přestože jednotlivé prvky jsou místy spojeny svorníky. Krov je tvořen stolicí vaznicové soustavy s dvojitou stojatou stolicí ve spodní úrovni a s jednoduchým věšadlem v horní úrovni.Zdvojené kleštiny jsou umístěny ve dvou úrovních. V každém poli mezi šesti příčnými plnými vazbami jsou vždy tři vazby mezilehlé. Prvky orientovanými v podélném směru jsou mezilehlé vaznice v hlavách sloupků stojatých stolic a vrcholová vaznice s asymetrickými pásky. Mansardová římsa je po celém obvodu vynášena stojatou stolicí se sloupky začepovanými do přesahujících konců vazného trámu a s pásky v podélném směru. Krátké příčné křídlo je zastřešeno shodným konstrukčním systémem jako hlavní část budovy. Obloukový světlík nad východním průčelím se zdá být vložen dodatečně, neboť pod ním pokračují krokve s nabitými latěmi v normální valbové podobě. Na jedné z výměn vazných trámů nad dvorním křídlem je datace 28. 7. 1946 TJ. Jde zřejmě o záznam pokrývačů, neboť krov je evidentně původní. Na půdě je uloženo celkem pět sádrových poprsí dvě Miroslava Tyrše, po jedné Jana Žižky, Plukovníka Švece a Jindřicha Fügnera. Schodiště do suterénu tvoří kvalitní žulové stupně. Pod částí přísálí je zřízena jídelna. Její strop z plochých cihlových kleneb klenutých do traverz je podepřen v podélném směru ocelovým průvlakem se dvěma ocelovými sloupky. Dále se zde nalézá větší počet drobných místnůstek sloužících jako skladové zázemí kuchyně. Pod jevištěm je v suterénu umístěn bar se zázemím přístupný buď vnitřním schodištěm z chodbičky ve východní části bývalé nářaďovny nebo samostatným vstupem z Tyršovy ulice.