Krematorium má základní půdorys tvaru písmene „T“. Tvoří ho několik částí – vysoká centrální hranolová budova, k ní na jihovýchodě připojená nižší předsíň, dvě přízemní přístavby na severovýchodě a jihozápadě centrální budovy a konečně apsidovitý závěr, vystupující na severozápadě z centrální budovy. K předsíni vede jednoramenné kamenné schodiště s devíti schody, lemované dvoustupňovou parapetní zdí. Korunu zdi kryje přesahující betonový parapet, horní podesta schodiště, která je zároveň nástupním prostorem do krematoria, je pokryta kamennými deskami. Budovu krematoria obíhá vysoký sokl, ukončený oplechovanou římsou. Přechází plynule v parapetní zdi nástupního schodiště, přerušený je pouze ve větší části severozápadních stěn přízemních přístavků. V soklu jsou umístěna dřevěná okna, osvětlující suterén. Na jihozápadní straně je to (zprava): vodorovně orientované okno, rozdělené třemi svislými a jednou vodorovnou příčlí – v parapetní zdi schodiště - a obdélné okno, rozdělené křížem na čtyři tabulky. Okna jsou opatřena vnější mříží z pravoúhle a diagonálně vedených prutů, otevírají se vyklápěním dovnitř. V suterénu střední budovy jsou dvě obdélná okna ve špaletě, rozdělená jednou vodorovnou a třemi svislými příčlemi. Poutec odděluje horní část, která se vyklápí směrem dovnitř; členěná je opět třemi svislými příčlemi. Stejné okno je i v jihovýchodní stěně jihozápadní přízemní přístavby – všechna tato tři okna jsou starší, dosud nevyměněná. Podobné okno, avšak bez horní části, se nachází rovněž v severozápadní stěně severovýchodní přízemní přístavby. Tento menší typ oken, otevírajících se vyklápěním směrem dovnitř, je rovněž situován v parapetních zdech schodišť na severozápadě obou přízemních přístaveb. V jihovýchodní stěně severovýchodní přístavby jsou v soklu umístěny dřevěné jednokřídlé dveře s proskleným nadsvětlíkem, přístupné po sedmi - dolů vedoucích - schodech, lemovaných parapetní zdí. Dveře tvoří rám, vyplněný třemi vodorovně orientovanými výplněmi nad sebou. Nadsvětlík je členěn jednou vodorovnou, třemi svislými a šesti diagonálně vedenými příčlemi. Centrální budova má v suterénu severovýchodní stěny stejná dvě okna, jako na protější straně. V severovýchodní stěně pod předsíní a podestou schodiště jsou tři otvory – první zprava je okno, stejné, jako na protilehlé straně. Následuje menší okno, dřevěné jednokřídlé dveře a opět menší okno. Vzhledem ke skladbě objektu nebudou dále popisována průčelí, nýbrž jednotlivé stavební součásti. Vstupní předsíň tvoří výrazný prvek celé stavby. Má obdélný půdorys, její stěny člení lineární bosáž - sedm vodorovných pásů, střídavě svisle rozdělených v náznaku kvádrů. Uprostřed jihovýchodní stěny se nachází hlavní vstup do budovy, umístěný v šambráně – lineární bosáž vede i přes šambránu. Dveře jsou zasazeny v hluboké špaletě; jsou dvoukřídlé dřevěné, každé křídlo má čtyři vodorovně orientované prosklené výplně, členěné dvěma diagonálními příčlemi a přes ně vedoucím kosočtvercem. Pod dveřmi je kamenný práh. Nad vstupem je na fasádě umístěn poměrně velký zlacený reliéf stylizované lilie. Před jihovýchodní stěnu předsíně předstupují čtyři mohutné dórské sloupy s výraznou kanelací. Jeden je situován vždy u nároží a druhý vedle vstupu. Sloupy nesou prostý pás kladí, které pokračuje i na boční stěny. Jihovýchodní průčelí předsíně vrcholí trojúhelným štítem, lemovaným římsou - dole se zubořezem. Ve štítu jsou dvě svislé lizény – na bočních stranách - uprostřed pak zlacený reliéfní nápis „PAX“. Obě boční stěny předsíně jsou provedeny obdobně; nahoře mají na šířku orientované dřevěné okno ve špaletě, rozdělené do kříže a v každé tabulce pak ještě protínajícími se diagonálami. V ose okna se nachází vpadlé pole, sahající od soklu až nad polovinu výšky stěny. Na jihozápadní straně je toto pole prázdné, na severovýchodní je v něm poměrně velké dvoukřídlé dřevěné okno ve špaletě – s křídly rozdělenými třemi vodorovnými příčlemi. Předsíň má sedlovou střechu, krytou plechem (zřejmě měděným). Hlavní částí krematoria je střední hranolová stavba, ukončená kopulí. Hmota tohoto objektu je širší a vyšší než hmota předsíně. Kromě kopule jsou výrazným prvkem stavby také předstupující nárožní lizény, na něž nad hlavní římsou navazují válcové nástavce, opatřené reliéfní výzdobou. Lizény mají kanelovaný povrch, ukončuje je plochá hlavní římsa, která obíhá celou střední budovu. Plochu všech fasád opět člení lineární bosáž, avšak s širšími vodorovnými pásy než na předsíni; vodorovné linky přecházejí i přes lizény. V jihovýchodní a severozápadní stěně se v horní části nacházejí tři dřevěná okna v hluboké špaletě. Členěna jsou opět do kříže, doplněného dvěma protínajícími se diagonálami v každém ze čtyř polí. Jednotlivé okenní osy lemují lizény, dole ukotvené na průběžné parapetní římse. Také zbývající dvě protějškové stěny jsou pojednány shodně – vždy s třemi vysokými okny ve špaletě, se společnou širokou a plochou parapetní římsou. Okna člení dvě svislé příčle (blíže ke krajům) a dále dvě vodorovné (zhruba v polovině a blízko hornímu okraji). V oknech jsou vitrážová skla. Jak již bylo uvedeno, na hlavní římse se na nárožích nacházejí válcovité nástavce s reliéfní výzdobou s motivy stojících lidských postav. Tyto nástavce jsou vlastně horní částí komínů krematoria. Nástavec nad východním nárožím má vpředu uprostřed reliéfního pásu nahou mladou ženu s delšími vlasy, která si pozdviženýma rukama přidržuje na hlavě roušku. Rouška splývá za jejími zády a vpředu kryje nohy. Postava je zobrazena en face. Dále budou reliéfy popisovány ve směru hodinových ručiček. Vedle střední postavy následuje další nahá mladá žena, stojící v mírném levém poloprofilu. Má dlouhé vlasy sčesané z čela, splývající ve výrazných pramenech za levé a před pravé rameno. Pravá paže, ohnutá v lokti, drží na předloktí knihu. Ze zad splývá rouška, zahalující klín a pozdvižená u pravého boku. Dalším reliéfem je čelně stojící postava, celá zahalená rouškovitým oděvem a s hlavou, rovněž pokrytou rouškou – včetně obličeje. Postava má mírně nakročenou pravou nohu. Obě paže jsou ohnuté v lokti; levá v úrovni pasu, dlaň směřuje šikmo dolů – přidržuje roušku, splývající za zády. Pravá paže je pozdvižená - ruka spočívá na těle v blízkosti levého ramene. Vedle zahalené postavy se nachází svalnatý muž s bederní rouškou - v čelním postoji. Má pokrčené obě nohy (? – vzhledem k situování u kopule budovy je reliéf obtížně viditelný), ruce, ohnuté v lokti, jsou sepjaté na hrudi. Muž hledí lehce doleva (z hlediska pozorovatele doprava). Další postavou je žena, z dostupných míst velmi obtížně pozorovatelná. K jejímu vzhledu tak lze říci pouze to, že hledí doprava - tj. na následující postavu – a že na hlavě má účes s drdolem. Další reliéf je patrný o něco lépe. Je to čelně stojící žena, hledící vpřed. Pravá paže visí volně podél těla, pozice levé paže a oděv nejsou dobře zřetelné. Vedle této osoby stojí postava en face, téměř celá zahalená rouškovitým šatem. Obě paže jsou ohnuté v lokti – pravá před tělem, ruka přidržuje šat; levá paže je pozdvižená, ruka spočívá na pravém ramenní. Hlava je nezřetelná. Dalším reliéfem je čelně stojící muž (? – členění hlavy je téměř zničeno, avšak dole je pravděpodobně plnovous). Celé tělo je zahaleno oděvem – až na ruce. Paže jsou ohnuté v lokti před tělem – pravá je situována výše, ruka spočívá na prsou, levá pak níže, postava drží v dlani ruku vedle stojící ženy. Tato nahá mladá žena je zobrazena v mírném levém poloprofilu, levá paže je ohnutá v lokti v úrovni pasu, ruka leží v dlani výše popsaného muže. Pravá paže není vidět, pravděpodobně je za zády muže. Hlava včetně obličeje je téměř nezřetelná – dochovalo se levé ucho a zadní část účesu s drdolem. Muž se ženou zřejmě hledí jeden na druhého. Poslední postavou reliéfního pásu je nahý mladý muž, stojící s nakročenou pravou nohou v pravém profilu. Má svalnatou postavu, krátké rovné vlasy. Pravá paže je ohnutá v lokti, ruka rozevřenou dlaní zakrývá téměř celý obličej. Nad částí s reliéfy je přesahující plochá římsa, pokrytá měděným plechem a ještě výše pak nízká kuželová měděná stříška, kryjící komín. Nástavec nad ostatními třemi nárožími má reliéfní výzdobu stejnou, pouze s drobnými odchylkami, které budou nyní popsány. Jižní nároží má celý pás reliéfů pootočený, takže vpředu uprostřed není nahá žena, držící nad hlavou roušku, ale muž s plnovousem, držící za ruku ženu. Rozdíly však budou popsány v pořadí, v jakém je proveden popis východního reliéfního pásu. První je tedy žena s rouškou nad hlavou – rozdíl je v řasení a umístění roušky na nohou: na levé noze je rouška nahoře bohatěji nařasená, na pravé noze zase splývá až přes koleno, nikoliv pod kyčlem. Žena s knihou má dosti poškozenou hlavu, chybí jí cíp roušky, splývající podél pravého stehna a nohy nejsou u sebe, ale rozkročené. Postava se zahalenou hlavou je méně zřetelná, záhyby drapérie nejsou téměř patrné. Vzhledem k situování je další reliéf téměř nepozorovatelný – pouze je zřejmé, že postava hledí doprava. Následuje žena s drdolem – zde více viditelná. Pravděpodobně stojí téměř zády, s hlavou, otočenou hodně k levému rameni. Tělo ani oděv nejsou zřetelné, pravá ruka se dotýká levého stehna vedle stojící ženy. Ta má oblečený živůtek s kulatým výstřihem a u pasu s cípy, a sukni. Přes hlavu má přehozenou roušku, která splývá na paže. Paže spočívají podél těla, levá ruka je na levém stehně. Žena má zavřené oči. Další postava s rukama ohnutýma v lokti a zahalená do roušky je zde více patrná, než na východním reliéfu. Je tak zřejmé, že jde o ženu, jejíž zavinutá hlava je otočená doprava – hledí na vedlejší postavu. Hlava je mírně pozdvižena, oči zřejmě zavřené. Muž s vousy z držícího se páru je zřetelnější, než na východním pásu. Je tak lépe vidět, jak se s vedle stojící ženou drží za ruce (jeho levice, její pravice), mužova pravá ruka ukazováčkem směřuje k zahalené postavě (viz výše). Muž má středně dlouhý plnovous, krátké rovné vlasy. Hledí mírně doprava – k ženě, s níž se drží. To je nahá žena s drdolem – zde i se zachovaným obličejem. Žena je hlavou otočená doleva – k muži z páru. Další postavou je nahý muž se zakrytým obličejem – je proveden bez odchylek, rozdílem je pouze hůře zachované ucho. Severní nároží má reliéfy opět v jiné pozici – vpředu uprostřed (stojíc čelem proti severovýchodnímu - zadnímu - průčelí krematoria) je žena, držící knihu. Odlišnosti budou popsány opět ve stejném pořadí, tj. od ženy se zdviženýma rukama, které drží nad hlavou roušku. Tato postava má drobné odchylky v záhybech roušky a pramenech vlasů. Následuje žena s knihou – má rozkročené nohy a delší cíp roušky, kryjící klín. Vedle je žena, celá zahalená rouškou – včetně hlavy. Její provedení zhruba odpovídá tomu na východním nároží (určité rozdíly v drapérii mohou být způsobeny menší mírou zachování modelace – toto platí pro celou reliéfní výzdobu nástavců). Další postavou je muž se sepjatýma rukama – zde dobře viditelný. Stojí en face, s odlehčenou pravou nohou, v pase má roušku, sahající nad kolena. Pravá paže je ohnutá v lokti před tělem, pozdvižená ruka je zakrytá rouškou, směřující pod pravým ramenem zezadu dopředu. Následuje žena s drdolem, stojící zády. Je nahá (?), od pravého ramene splývá k pasu rouška, vpředu spadající podél levého stehna. Vodorovné záhyby látky jsou pak ještě vzadu - zhruba pod koleny. Hlava ženy se otáčí doleva, takže obličej je zobrazen z profilu. Ženina levá paže směřuje k vedlejší postavě, s níž se drží za ruku (dlaň je zakrytá rukou vedlejší postavy). Jde o oděnou ženu s cípkatým živůtkem. Zde je lépe zachovaná hlava, obličej má smutný výraz – se svěšenými koutky úst. Reliéf pokračuje ženou, stojící z profilu, celou zahalenou do roušek. Drapérie má určité odchylky v řasení. Následující dvě postavy – držící se pár vousatého muže a nahé ženy s drdolem – není téměř viditelný. Posledním reliéfem je nahý muž, zakrývající si levou rukou obličej. Pravá noha je o něco méně nakročená, detaily modelace postavy jsou již méně zřetelné. Západní reliéfní pás má uprostřed držící se dvojici vousatého muže a nahé ženy s drdolem. První srovnávanou postavou je žena se zdviženýma rukama, které drží roušku. Oproti východnímu protějšku zakrývá této ženě rouška i čelo, záhyby roušky na nohách jsou méně plastické. Vedle se nachází žena, držící knihu. Viditelnost této postavy je vzhledem k umístění omezená, provedení je však v zásadě stejné jako na východní straně - pouze vlasy jsou méně plastické (může jít také o výsledek poškození reliéfu). Následuje žena celá zahalená do roušky. Drobné rozdíly jsou v členění drapérie (rouška na hlavě má méně záhybů, podobně je tomu i v partii levé ruky, pravé stehno a koleno se rýsuje pod oděvem výrazněji). Největší změnou je to, že dolní cíp roušky nesplývá za zdviženou pravou rukou, ale žena ho přidržuje levou rukou. Muž s bederní rouškou je oproti východnímu reliéfnímu pásu viditelný dobře. Postava má svalnaté ruce i nohy, pravá noha je pokrčená. Bederní rouška, pod níž se rýsuje partie klínu, sahá nad kolena, u pasu má několik vodorovných záhybů. Mladý muž má na hrudi sepnuté ruce, hlava s rovnými, z čela sčesanými vlasy, hledí doleva. Následující postava je žena s drdolem, stojící téměř zády. Na východním pásu není tato část dobře viditelná, žena má však stejné provedení, jako na pásu severním; oproti ní má pouze výraznější modelaci, zřejmě danou lepším stupněm zachování. Další postavou je čelně stojící žena – zde je dobře viditelná a zachovaná. Oblečená je do živůtku s kulatým výstřihem - nad pasem nařaseným do svislých záhybů – a do dlouhé sukně se svislými záhyby. Přes horní část nohou vede ještě další rouška. Levá paže je mírně ohnutá v lokti, ruka drží ruku ženy s drdolem (ruka ženy s drdolem je zakryta rukou čelně stojící ženy). Pravá paže volně visí podél pravého boku. Vlasy má žena zakryté rouškou (?), oči jsou zavřené či hledící dolů. Rovněž následující postava je dobře viditelná a zachovaná – jde o ženu, stojící v levém profilu. Celé tělo včetně hlavy zahaluje šat či rouška, pod nimi se rýsují obě paže a levé ňadro. Levá paže je lehce ohnutá v lokti, ruka přidržuje šat. Pravá paže je snad vysoko zdvižená a ohnutá, ruka by pak spočívala na levém rameni. Dobře je patrný i obličej jemných rysů. Následuje držící se dvojice muže s plnovousem a nahé ženy. Postava muže je poměrně dobře zachovaná – stojí s uvolněnou levou nohou, tělo kryje rouška. Záhyby jsou patrnější zejména v partii levé paže. Pravá paže je ohnutá v lokti a pozdvižená před tělem, ruka ukazuje ukazováčkem směrem k vedlejší postavě (tj. zahalené ženě); ostatní prsty ruky jsou ohnuté (?). Levá paže je lehce ohnutá v lokti, spočívá pod paží pravou, málo zřetelná ruka drží za ruku vedle stojící nahou ženu. Muž má krátký rovný plnovous, hlava je bez vlasů (?). Vedle stojící mladá žena je zcela bez oděvu, tělo je esovitě prohnuté – s vystouplým pravým bokem. Levá paže je ohnutá v lokti před tělem, ruka drží ruku muže s plnovousem. Žena má na hlavě drdol, vlasy a obličej jsou dosti nezřetelné. Poslední postavou je nahý muž – ve srovnání s východním reliéfním pásem méně zřetelný. Rozdílem je dále, že pravá noha je méně nakročená a palec levé ruky je více oddálený od ostatních prstů. Centrální budova je zastřešena nízkou širokou kopulí, krytou měděným plechem. Na severozápadě se v ose k centrální budově napojuje nižší apsidovitá přístavba obdélného půdorysu s půlkruhovým závěrem. Fasádu opět člení lineární bosáž, vpravo a vlevo od středu apsidy je obdélné vpadlé pole, sahající od soklu až zhruba do horní čtvrtiny stěny. V horní části tohoto pole je dřevěné, půlkruhově zakončené okno ve špaletě, nedělené, s barevnými vitrážemi. Boky přístavby zakrývají přízemní přístavky. Fasádu ukončuje široká římsa, kopulovitou střechu kryje měděný plech. K centrální budově a apsidovitému závěru se na severovýchodě napojují dva přízemní přístavky obdélného půdorysu, delší stranou situované kolmo k centrální budově a apsidě. Koruna zdiva přístavků sahá k dolnímu okraji horní římsy apsidy a pod parapetní římsu centrální budovy. Obě přístavby jsou provedeny jako protějšky - popsána bude tedy pouze severovýchodní. Stěny opět člení lineární bosáž a dále vpadlá pole již popsaného typu (tj. sahající od soklu do zhruba horní čtvrtiny stěny). V těchto polích jsou zasazena okna, a to tak, že jejich horní okraj je shodný s horním okrajem vpadlého pole. Okna jsou dřevěná dvoukřídlá, každé křídlo člení tři vodorovné příčle a každou tabulku pak ještě dvě tenčí, protínající se diagonály. V jihovýchodní stěně je také jedno okno, v severovýchodní dvě a v severozápadní jedno – v levé ose. Zde je navíc ještě okno do suterénu – stejné jako v parapetní zdi zdejšího schodiště. V pravé ose jihovýchodního průčelí se nacházejí dveře – rovněž ve vpadlém poli. Jsou jednokřídlé dřevěné, tvořené čtyřmi vodorovně orientovanými výplněmi, z nichž horní je prosklená (sklo je členěno stejně, jako tabulky oken). Ke dveřím vede jednoramenné sedmistupňové kamenné schodiště, lemované parapetní zdí se zešikmeným středem. Střecha je rovná, krytina není viditelná.