Kostel je menším jednolodním orientovaným sálovým objektem s nápadně masivní hranolovou věží (její šířka je jen o málo menší než vlastní šířka lodi), představenou ose západního průčelí. Neodsazený presbytář na východě ukončuje závěr o pěti stranách dvanáctiúhelníku. Pískové omítky jsou hladké, z velké části degradované a není zřejmé, zda renesanční podobu zaniklých omítek mohlo dokreslovat např. psaníčkové či jiné sgrafito. Loď kryje sedlová střecha, na východě přecházející nad závěrem ve valbovou, a věž jehlancová střecha nesená mladším krovem. Jedinými tektonickými prvky fasády jsou římsy: římsa vysokého odsazeného soklu, kordonová římsa mezi druhým a třetím patrem věže a mohutná římsa korunní. Rytmizaci fasády zajišťují jen okenní a vstupní otvory. Hranolovou věž prolamuje v prvním vnějším patře nad portálem na západní straně pravoúhlé okno rámované kamenným profilovaným renesančním ostěním pod nadokenní přímou římsou. Podobné okno snad mohlo prosvětlovat i druhé patro věže; dnes je zde jen segmentově překlenutý okenní otvor s ostěním a záklenkem z novodobých cihel. Na severní straně věže se uplatnila svislá řada tří menších obdélných okének, opět s původním kamenným ostěním. Jejich rozmístění odpovídá průběhu vřetenového schodiště ukrytého uvnitř věže. Nejvyšší věžní patro se zvonovou stolicí v interiéru se do všech stran otevírá velkými, půlkruhově završenými okny s rozevřenou špaletou. Loď člení vysoká, půlkruhově ukončená okna, dosedající na římsu soklu. Okna s jednoduchým, mírně rozevřeným ostěním ukončuje kamenná kružba. Tu tvoří prostá jeptiška nesená pískovcovými vyžlabenými kružbovými pruty. Vstup do kostela s reprezentativním kamenným portálem je veden v ose věže. Jedná se o bohatě plasticky zdobený kamenný portál. Pravoúhlý vchod s profilovaným širokým ostěním kryje profilovaná nadpražní římsa, nad níž skladbu doplňuje rovněž bohatě zdobený, obdélný nástavec s volutovým štítkem na vrcholu. Ostění, dosedající na nízký sokl, krášlí rozmanité druhy roset a profilované zalamované výplně. V patě archivolty jsou vetknuty římsové hlavice a její vrchol je opatřen klenákem. Ve cviklech se nacházejí reliéfní okřídlené andílčí hlavy. Nástavec zakončuje ornament vejcovce s rosetami a po stranách jej lemují konzoly s palmetovými listy ve spodní části, pod nimiž je vytesán letopočet: ANNO 1595. Plochu portálového nástavce vyplňují reliéfní znaky Benigny Hrobčické z Hrobčic (znak vlevo; první žena Jana Hrobčického), stavebníka Jana Hrobčického z Hrobčic (znak uprostřed) a Eufroziny Hrobčické z Rabic (znak vpravo; druhá žena Jana Hrobčického) s tesanými, dnes částečně zvětralými, nápisy. Vstup do lodi vede křížově sklenutým podvěžím, za nimž se z podkruchtí otevírá pohled do sálového prostoru lodi a kněžiště. Původně plochý dřevěný strop dnes zcela chybí. Renesanční plán ovšem pravděpodobně počítal se sklenutím prostoru, neboť v koutech kněžiště a při západní straně jsou připraveny renesanční konzoly s andílčími a ženskými hlavičkami, kryté iónskými římsami s vejcovcem. Jedná se o čtyři typy dvakrát se opakujících konzol. Na západní straně je vestavěna kruchta, jejíž tři pole sklenutá křížovými klenbami na římsových konzolách spočívají v čele na sloupech s entazí, ukončených římsovou hlavicí, na něž dosedá trojice stlačených archivolt s klenáky ve vrcholu, nesoucí bohatě profilovanou římsu. Poprseň tvoří nezdobené výplně, vsazené mezi pilířky ozvláštněné kartušemi s nepravidelně zatáčeným rolverkem. K přístupu na kruchtu z patra věže slouží pravoúhlý profilovaný portál v patře západní zdi lodi, k němuž stoupá točité schodiště, vložené do severovýchodního věžního koutu. Schodiště je z vnějšku dosažitelné pravoúhlým portálem s kamenným ostěním.