Pískovcové sousoší Nejsvětější Trojice ve středu náměstí, v příčné ose ve směru S-J, proti kompozičnímu středu severního průčelí zámku. Sousoší respektuje prostorové vztahy náměstí a vzhledem k jeho svažitému terénu je poměrně nízké. Sokl trojúhelníkového půdorysu s okosenými vrcholy a konkávně lehce proláklými stranami. Na čtyřikrát odstupňovaném soklu trojúhelníkový podstavec se zploštělými hranami, zdobený na konkávně probraných stěnách reliéfními vykrajovanými zrcadly a na čelech úskoky profilované římsy s výraznými kapkami. Podstavec ukončen profilovanou deskou, na které je vztyčen hranol obdobného tvaru s jednou odstupňovaným soklem, u jehož paty na čelní straně sedí andílek, opírající se o kamennou lucernu s kovovou prosklenou výplní a pravicí ukazuje vzhůru, kde je nad římsou druhé etáže Trojiční sousoší, orientované kolmo na čelní osu soklu. Hranol, zdobený uprostřed na čelech širokou plochou páskou, ukončen profilovanou deskou, na bočních stěnách segmentově prohnutou. Deska nese sousoší Nejsvětější Trojice, ikonograficky označované jako typ Žaltářové Trojice. Kompozice sousoší poměrně běžná. Na kouli vesmíru, po níž plují oblaka, v nichž andílci drží erby Černínů a Lažanskýh, je vztyčen velký kamenný kříž. Bůh Otec vlevo a Syn Boží vpravo kříže s holubicí sv. Ducha ve svatozáři, osazují sféru, dekorovanou okřídlenými andílčími hlavičkami a oblaky. Polonahá postava Krista s pláštěm přehozeným přes záda a boky. Tělesná osa vyhnuta obloukově vpřed, levou rukou objímá podélné břevno a pravou ruku má položenou na prsa. Hlava prostovlasá s kovovou zlacenou paprsčitou svatozáří. Stvořitel v podobě starce sedí na zeměkouli, oděn v dlouhé roucho s hlubokými záhyby, obloukově nakloněn dopředu. V levici drží žezlo světovlády a pravici vztahuje v gestu žehnání. Tvář skloněná dolů lemovaná plnovousem, nad hlavou kovový zlacený trojúhelník svatosti. Kříž nasazen v ose za postavami. Na průniku pilíře a břevna holubice Ducha Svatého, obklopená kovovou zlacenou paprsčitou svatozáří. Trojice provázena při patě sousoší postavami tří andílků. Sedící Kristus je typem blízký Kristovi z Piety v Manětíně. Napovídá souvislosti s dílem Jana Brokofa, jehož byl Štěpán Borovec žákem. Sousoší bylo zřejmě dokončeno ve spolupráci s Josefem Herscherem. Podle tradice má Bůh Otec podobu již nemocného Štěpána Borovce. Sousoší bylo vysvěceno r. 1744, zřejmě společně s ostatními náboženskými sochami v Manětíně. V r. 1941 opravil sousoší restaurátor M. Böswart. V r. 1953 při vojenském cvičení byla uražena hlava a křídlo anděla, v r. 1962 sochu restauroval Jaroslav Klempíř a již tehdy byl stav kamene shledán jako špatný, hluboký rozpad kamene a obličejových částí. V r. 1981 restauroval sousoší ještě Jan Bradna. V r. 1996 po ulomení vodorovného břevna kříže došlo na sousoší k závážné havárii, která si vyžádala náhradu originálu kopií. Kopii v kameni provedl v l. 1997-1998 sochař Jiří Novák.