kaple Panny Marie

Výklenková kaple ve tvaru trojbokého hranolu s široce okosenými nárožími, členěná výklenky. Střecha jehlancová, krytá šindelem, je završena šestibokou dřevěnou vížkou s lucernou se zvonem, s šestibokou stanovou stříškou. Kaple netvoří dominantu rozlehlé návsi, ale je umístěna mimo jádro vesničky na jejím severovýchodním okraji při výjezdu z obce po pravé straně silnice směrem na Suchodol před posledním stavením čp. 14 (?) na místní křižovatce silnice a polní cesty, odbočující mezi domy k východu. Uprostřed vidlicovitého rozcestí vystupuje nízký travnatý terénní ostrůvek okrouhlého tvaru s pěti vzrostlými lipami, mezi nimiž stojí kaplička. Stavba, vyzděná ze smíšeného materiálu s převahou lomového kamene, má zcela nové vápenné omítky, tónované v základní ploše značně nevhodnou ostře žlutou barvou, plastické články a niky jsou čistě bílé a sokl je opatřen sytě až tmavě šedým nátěrem. Místy pod odlupujícím se vrchním nátěrem vystupuje starší barevnost, velmi světlá šeď na soklu a světlý okr místo současné žluté barvy. Výklenková kaple ve tvaru trojbokého hranolu s široce okosenými nárožími je pročleněna pravoúhle předstupujícím obvodovým soklem a obíhající profilovanou korunní římsou, širší strany základního objemu jsou rámovány nárožními pilastry, jejichž hlavice tvoří zalamující se dolní profily podstřešní římsy. Původní hlavice však měly bohatší trojdílný tvar s hladkým vlysem, jak je patrné na starší fotodokumentaci (ještě v roce 1985 se dochovaly hlavice této formy alespoň na severozápadní straně kaple). Všechny tři širší strany stavby jsou probrány hlubokými a vysokými, segmentově završenými výklenky, jejichž špalety se navenek mírně šikmo rozvírají. Výklenky mají základnu proti terénu zvýšenu o jeden z cihel vyzděný stupeň s výjimkou výklenku severozápadního, který dosahuje až k zemi. V rozvírajících se postranních špaletách jsou v každém výklenku zahloubeny proti sobě dvě malé niky s konchou po-krytou širokou štukovou mušlí, která je doplněna drobnými akantovými rozvilinami. Štuková výzdoba nik v jednotlivých výklencích není zcela stejná, v detailech stylizace akantových úponků jsou patrny nevelké rozdíly, které prokazují, že dekorace nebyla zhotovena podle šablon, ale modelována volně od ruky. Korunní římsa se nad všemi výklenky mírně prohýbá v nízkém segmentovém oblouku. Nad výklenky pod linií korunní římsy byly ještě v roce 1985 široké oválné štukové kartuše rámované akantovými listy, avšak při některé z posledních necitlivých oprav stavby zanikly. Úzké strany kapličky, vzniklé okosením trojbokého stavebního objemu, jsou pročleněny hlubokými půlválcovými nikami, uzavřenými hladkou konchou. Základnu všech nik doplňuje nízký hranolový neprofilovaný sokl pro sochu. Pod nikou člení plochu stěny plasticky vystupující obdélná štuková výplň, jejíž svislé strany jsou půlkruhově rozšířeny (původně však byla tato výplňová pole patrně zahloubená). Kaplička je orientována hlavním oltářním výklenkem k jihu, před výklenkem je v úrovni terénu čtvercová, z cihel vydlážděná plošina. Na zadní straně výklenku je mělká zděná a omítaná hranolová oltářní menza, jež dosahuje do výše základny postranních nik. Na menze stojí jednoduchý vyzděný hranolový tabernákl, zakončený hrotitě mírně nepravidelným trojúhelníkem s vrcholovým latinským křížkem. Ve svatostánku, uzavřeném jednokřídlými prosklenými dvířky, je dnes umístěna nová nepolychromovaná sádrová soška Pražského Jezulátka, vysoká asi 20 cm (dříve zde stála socha P. Marie Lurdské, původně snad P. Marie Svatohorské). V postranních nikách jižního výklenku jsou nízké hranolové sokly pro sochy, které v ostatních výklencích nejsou. V bočních stěnách hlavního výklenku nad nikami jsou zasazeny dvě obdélné pamětní desky válečných obětí z leštěné žuly. Vpravo na východní stěně je deska se jmény pěti vojáků padlých v první světové válce, naproti na západní straně nová deska osazená roku 1995, připomínající oběti druhé války. Nad výklenkem v ose je obdélný ve štuku vytažený plastický štítek s letopočtem 1888, udávajícím zřejmě rok renovace kapličky. V severovýchodním výklenku je v zadní stěně prolomen asi 0,5 m nad podlahou malý pravoúhlý otvor do úzké svislé hranolové šachty zvoničky, procházející středem stavby. Vchod uzavírají nová jednokřídlá prkenná dvířka, dříve byl uzavřen dřevěnou výplní s dveřmi celý výklenek. Předmětem ochrany je kaple a k tomu náležející pozemek. Střecha ve tvaru komolého jehlanu, krytá šindelem, je završena šestibokou dřevěnou vížkou s lucernou, v níž visí malý zvon. Věžička je ukončena šestibokou stanovou stříškou se šindelovou krytinou, ve vrcholu je plechová makovice a kovaný dvouramenný jetelový kříž, u jehož paty jsou dekorativní symetricky stáčené volutové rozviliny. V nikách kaple bylo původně osazeno devět terakotových polychromovaných plastik. Ještě dokumentace z roku 1969 uvádí ve vnitřních menších nikách šest soch vysokých 100 - 102 cm (sv. Anna, sv. Alžběta, sv. Ignác, sv. František Xav., sv. Roch, sv. Jakub), ve vnějších nárožních nikách byly původně tři větší sochy vysoké 152 cm (uveden pouze sv. Václav, ostatní plastiky již tehdy nezvěstné). Charakteristika a časové zařazení památky Kaplička, jejíž hmota je bohatě promodelována nikami a výklenky, představuje drobnou velmi hodnotnou vrcholně barokní architekturu asi z počátku 18. století. Smysl jejího založení téměř jistě souvisí s existencí jednoho z nejvýznamnějších poutních míst v Čechách - se Svatou Horou nad Příbramí. Kaple zřejmě tvořila jednu ze zastávek na poutnické cestě z Prahy. Z této ideové vázanosti zřejmě pochází i značná architektonická kvalita malé stavbičky, ztracené dnes v zapadlé vesničce. Poměrně vzácná trojúhelná dispozice alegoricky vyjadřuje v duchu barokní mystiky tajemství Nejsvětější Trojice, symbolicky vázané na číslo tři. Stavba tohoto typu je na Příbramsku patrně zcela ojedinělá. Kaple je pozoruhodná i pro svou kvalitní štukovou výzdobu, z níž se dochovaly jen malé zbytky v konchách vnitřních nik. Je pravděpodobné, že barokní reliéfní dekorace je dílem některého ze štukatérů, kteří pracovali v areálu blízké Svaté Hory někdy na přelomu 17. - 18. století. Kaplička sloužila jako poutnická kaple asi až do začátku 20. století. V roce 1888 byla zřejmě pouze renovována, ale její základní forma i štuková výzdoba zůstaly nedotčeny. V nové době pak byla využita i jako památník obětí první a posléze i druhé světové války a nahradila po umístění pamětních desek standardní pomník padlým.