Sudslavická jeskyně leží v nadmořské výšce 590 m při patě částečně odtěžené vápencové skalní stěny na pravém břehu Volyňky. Její nejstarší popis z roku 1879 uvádí, že byla tvořena nevelkou centrální jeskyní, z níž vycházely dvě úzké místy částečně zanesené sedimenty či zatopené chodby. Do současnosti se dochovalo jen torzo jeskynního systému v podobě z obou stran otevřené chodby o délce asi 15 m. Dno chodby se z obou stran strmě svažuje k její střední části, kde se dříve nacházelo malé jezírko. Šířka chodby se pohybuje mezi 1,5 m a 5 m, vysoká je až 4 m. Z boku na ni navazuje asi 4 m dlouhá úzká chodbička. První nálezy zvířecích kostí ze sudslavického lomu získal v roce 1879 učitel Langhans, na základě jeho upozornění zde v letech 1879 – 1882 provedl prof. J. N. Woldřich opakované průzkumy. Ten postupně prozkoumal jak sedimenty ve zbytcích vlastní jeskyně tak ve dvou výše položených krasových dutinách. Celkem získal soubor asi 22 000 osteologických nálezů (9 000 zlomků kostí a 13 000 zubů), na jejichž základě zde byly identifikovány pozůstatky asi 170 druhů pleistocénní fauny (nosorožec, medvěd, sob, zubr, lev, liška, kůň aj.). Na plošině před původním vstupem do jeskyně objevil zbytky ohniště a další nálezy, které považoval za kostěné a kamenné nástroje a opracované zvířecí kosti. Dále také zlomky lidské lebky asi dvacetiletého jedince. Podrobný rozbor těchto nálezů ale později ukázal, že se jedná o přirozené úlomky kamenů a ani zvířecí kosti že nenesou stopy opracování, zlomky lidské lebky jsou též považovány za recentní.