Kostel kartuziánů, zasvěcený Nejsvětější Trojici, patří k ojedinělé ukázce sakrální architektury, která se dochovala v původním rozsahu gotické stavby spolu s přilehlým klášterním komplexem, s pozdějšími hodnotnými barokními úpravami, prezento-vanými jak v exteriéru, tak interiéru chrámu. V 1. etapě bylo vystavěno kněžiště s lodí a severní kaple - někdejší sakristie. Sálový prostor o sedmi klenebních travé a pětibokém závěru provázejí po stranách dvě pětiboce ukončené kaple. Žebra křížových polí, s takřka nezalomenými pásy, nasedají vysoko na konzoly osazené v pravoúhlých příložkách. Ve 2. etapě následovala výstavba jižní kaple - původně kapitulní síně. Kolem poloviny 60. let 18. století došlo k částečné úpravě kostela kartuziánů i některých klášterních budov. Vedle přístavby tzv. Švédské kaple a zvýšení celé stavby se změny nejcitelněji projevily na hlavní kostelní fasádě, prezentované v dynamickém pojetí prostorotvorného průčelí s příznačným konkávním prohnutím, vybaveném též sochařskou výzdobou od Ondřeje Schweigla, jenž v nikách umístil sochy sv. Jana Křtitele, patrona kartuziánů a sv. Bruna, zakladatele řádu. Kompozičním ideovým završením průčelí je sousoší Nejsvětější Trojice se štítem CT (Cella Trinitatis - Příbytek Trojice). Pozdně barokní průčelí kontrastuje s interiérem chrámu, jehož loď i obě postranní kaple si zachovaly charakter původní stavby. Hlavní oltář, pocházející z roku 1763, byl proveden dle návrhu Ondřeje Schweigla s centrálním obrazem archanděla Michaela od J. M. Kremserschmidta z roku 1772. Oltářní architekturu po stranách doplňují plastiky patrona a zakladatele kartuziánského řádu Bruna a Huga. Na bočních zdech interiéru kostela jsou pod klenbou umístěny obrazy dvanácti apoštolů od Josefa Sterna z konce 60. let 18. století. Fresková výzdoba kleneb pochází od významného malíře pozdního baroku Franze Antona Maulbertsche, přičemž boční stěny a klenby jsou pokryty scénami ze Starého a Nového zákona, typologicky doprovázené postavami, spjatými s kartouzským řádem, a to sv. Václavem, Brunem a markrabětem Janem Jindřichem; kupoli kaple zdobí freska s nebeskou sférou s anděly, ústřední postavou Boha Otce a alegorií Církve. Na mobiliáři interiéru, pocházející převážně z doby barokizace kostela, se podílel zejména Ondřej Schweigl se svou sochařskou dílnou.