Starší budova „chlapecké a dívčí školy obecné a měšťanské“ byla koncipována jako osově souměrná stavba jak v půdorysu, tak i v architektonickém výrazu. Staveniště bylo vybráno v čele jednoho bloku na podélné straně nově vytyčeného Všeslovanského náměstí; čtyřpodlažní budova půdorysu „U“ není úplně souměrná, protože ulice Bulharská je na náměstí kolmá, ale ulice Srbská nikoli, navíc terén mírně stoupá. U nároží do náměstí jsou situovaná schodiště, která obsluhují dívčí a chlapeckou část a vedou i na dvůr. Střední trakt do náměstí je podélným trojtraktem se střední chodbou, zatímco obě křídla do ulic jsou podélným dvoutraktem – do dvora byla situována chodba, do ulice učebny a kabinety. Stropy jsou ploché, ve vstupních prostorách s mohutnými fabiony. V nosných zdech mezi chodbou a učebnami byly zabudovány vzduchovody. Sklepní podlaží bylo po druhé světové válce zčásti využito a přestavěno na kryt, v posledních letech se tam zřídily i učebny, v části provoz kuchyně. Stavba je rytmizována dvěma mělkými rizality v každém traktu, do náměstí jsou rizality zvýrazněny mohutnými portiky se vstupy do obou částí škol, nad nimi je umístěna trojice oken sdružených polosloupy s výraznou římsou s plastickými koulemi. Plochu střední části budovy člení dvě trojice oken (spojených polosloupy a parapetní a nadokenní římsou), po krajích je kompozice doplněna krátkými polosloupy, zakončenými květinovými vázami. Podobně jako u hlavního průčelí jsou členěny i rizality průčelí bočních křídel do obou ulic, trojicemi sdružených oken s plastickými prvky, vpadlá část fasády je plošší a co do prvků střídmější. Oblá nároží ve spodních dvou podlažích předstupují, v posledním ustupují, rozdíl vytváří balkon. Plasticky je pojednána i fasáda do dvora, okna jsou v šambránách sjednocena do pásů s výraznější profilací prvků, které vystupují z plochy stříkané omítky. Průčelí do ulice i do dvora bylo utvářeno třemi druhy omítek, které dotvářejí plasticitu: hladkou omítkou, stříkanou omítkou ve zvýšeném přízemí a pekovanou tvrdou omítkou na způsob umělého kamene v přízemních partiích. Střecha je sedlová s vikýři v obou křídlech, do náměstí mansardová s velkým centrálním vikýřem za štítem polokruhově ukončeným. Ve středu štítu jsou hodiny, po obou stranách přibližně čtvrtkruhová okna osvětlující podkroví. V patách štítu jsou dvě stojící plastiky muže a ženy s dětmi. Krov je dřevěný, konstrukčně jde o stojatou stolici. Vstupy, vestibul a schodiště jsou bohatě zdobeny umělým kamenem (portál, ostění, obklad stěn ve vestibulu, zábradlí schodiště), podlahy chodeb pokrývá terazzo, stropy komunikací jsou vymalovány většinou šablonovou malbou s geometrizovanými rostlinnými motivy. Dle detailního rozpočtu stavby byly stěny učeben, kabinetů a chodeb zdobeny vlysem či bordurou ve dvou barvách, vestibuly trojbarevným věncem na stropě se zlatým lemem. Bohatě plasticky jsou členěny hlavice pilířů v chodbách a na schodišti i zrcadla na stropech chodeb, podest a vstupních vestibulů. Okna schodiště a nadsvětlíky vstupů na dvůr jsou osazeny skleněnými vitrážemi (geometrického členění). Schodiště a vestibuly byly doplněny čtyřramennými lampami z tepaného měděného plechu, podobně zdobené mřížky v počtu 64 kusů zdobily i zábradlí hlavního schodiště; z kovotepeckých prvků se zachovaly jen ohrádky na květinové truhlíky na balkonech nad nárožními arkýři, zbytek byl snesen snad při elektrifikaci budovy či v rámci stavebních úprav pravděpodobně v první polovině 20. století. Polohu lamp ve vestibulech naznačuje zbytek kotvy závěsu. Po odstranění lamp byla zrcadla domalována rostlinným dekorem, který ale nenavazuje na původní elegantní styl bordur (geometrická secese). Plastiky u vstupů byly navrženy jako dvojice dětských postav a znázorňují koncepty zvané: „K práci“, „K nadšení“, „K vědám“ a „K umění“, popisy byly vloženy do kanel podstavných pilířů. Plastiky “K práci a nadšení“ byly umístěny ke vchodu do dívčí části školy a představují vždy dvojici dětí, jedno klečící, druhé stojící; práci evokuje tkalcovský rám, nadšení lyra. Dvojice plastik u chlapeckého vchodu „K vědám a umění“ je podobně řešena, opět dvojice dětí, jedno stojící, druhé klečící, vědu představuje ozubené kolo, umění malířská paleta. V čele plochy přízemní části průčelí do náměstí je umístěna erbovní deska s datací 1913 a městským znakem Králova Pole, na štítu hodiny (hodinový stroj zachován, ale převedeno na elektrický pohon) a dvě plastiky stojících postav po bocích vikýře (původní sádrové modely vloženy do portálu dívčí části zevnitř, realizace se jich nedržela). Nad dívčí částí školy stojící žena s chlapcem, nad chlapeckou částí muž s děvčetem. Pod štítem v kartuši je uvedeno heslo: „ Po věky zde stůj – Veď – Chraň – Vzdoruj“. Kartuš s nápisem byla jako jediná z prvků fasády vytvořena technikou sgrafitta, které bylo v pozdějších opravách přetřeno. Budova měla moderní vybavení: ústřední topení, plynové osvětlení, domácí telefon, vlastní vodovod a splachovací záchody. Celá budova měla také vzduchotechniku, vzduchovody byly umístěny ve zdech dělících chodby a učebny, procházely od sklepa na půdu, systém patrně fungoval jako centrální podtlakový. Všechny učebny, kabinety a sborovna byly vybaveny plátěnými roletami vyráběnými na míru čalouníky. Přístavba z roku 1935 prodloužila křídlo do ulice Bulharské. Konstrukčně jde o železobetonovou rámovou konstrukci. Třípodlažní stavba (spodní podlaží technické – šatny, sprchy), horní tělocvična, nad ní víceúčelový společenský sál; sály zabírají šíři cca starší školní budovy, směrem do dvora je konstrukční trakt galerie. Krček mezi starou budovou a přístavbou vyplňuje komunikace vertikální i horizontální. Horní sál byl vystavěn jako divadelní s kukátkem, zvýšení hlediště bylo na dřevěných praktikáblech. Později byla stěna od přísálí zbourána a přestavěna, vložena promítací kabina. Dnes je rovná podlaha a využití jako tělocvična, na podlaze vlýsky. Spodní tělocvična je zachována ještě s původními žebříky a úvazišti šplhacích lan, na podlaze rovněž vlýsky. Původní objekt měl také od postavení vzduchotechniku, ale na rozdíl od přirozeného spádového systému ve staré budově zde bylo instalováno strojní zařízení. Fasáda je hladká perforovaná jen okny nízkými (s vysokým parapetem v místech schodiště a zázemí) a v ostatní ploše s velkými 12 tabulovými okny, osvětlujícími oba sály. Po generální opravě, kdy byly vyměněny výplně oken starší budovy za kopie, byla přehozena vitrážová křídla z vnějšku dovnitř a obnoveny štuky na fasádě i plastiky (oprava z roku 1954 již přispěla k částečnému setření původního výrazu). Přemalby interiérů nejsou doloženy datem, starší výmalbové prvky jsou snad zachovány pod novými vrstvami (učebny). V roce 2001 byla provedena vestavba do krovu v křídle do ulice Srbské (plocha střechy do ulice zůstala beze změny). V budově přístavby zůstala zachována původní nosná konstrukce. V průběhu času došlo v části objektu ke změnám ve využití jako např. odstranění některých doplňkových konstrukcí ve víceúčelovém sále. V obou budovách se dochovaly původní vnitřní i venkovní (vstupní) dveře.