Budova františkánského kláštera je založena na tradičním půdorysu klášterní kvadratury. Stavba sestává ze čtyř navzájem kolmo napojených jednopatrových podsklepených obdélných křídel s vnitřním rajským dvorem čtvercového půdorysu, lemovaným po obvodu arkádovým ochozem. Sev. a již. křídlo je užší, obsahuje pouze ochozový ambit, vých. a záp. křídlo s obytnými a provozními prostory je hlubší. Pravoúhlá dispozice není zcela pravidelná, z plynulého obvodu budovy vystupují na již. straně dvě půlkruhové apsidy ambitových kaplí, obdobná apsida je na sev. straně. Vých. křídlo přesahuje v důsledku dodatečné přístavby z let 1732-33 svojí délkou před čelo sev. křídla a tvoří na sev. průčelí hranolový rizalit. Rovněž záp. křídlo vystupuje rizalitem v šíři ambitu z roviny sev. průčelí. Zdivo je smíšené s naprostou převahou lomového kamene, vnější staré značně porušené vápenné omítky jsou tónovány monochromním světleokrovým nátěrem. Pod opadávající omítkou se objevuje starší omítková vrstva béžového odstínu se stopami pekování a se zbytky iluzivního malovaného členění (fragment malované pásové římsy na vých. a sev. průčelí, malované kvádrování na sev. průčelí). Všechna křídla mají jednoduché sedlové střechy, které tvoří v místech styku na nárožích formu valby. Střecha nad vých. křídlem je kryta novou pálenou krytinou, ostatní střechy jsou dosud pobity plechem z doby, kdy klášter užívala čs. armáda. Uprostřed vých. křídla vystupuje ze střechy osmiboká dřevěná oplechovaná vížka s dvěma lucernami, krytá cibulovými střechami se štíhlým oktogonálním jehlancem s makovicí a křížem ve vrcholu. Interiéry záp. a vých. křídla jsou v přízemí disponovány jako podélné dvojtrakty s ambity na vnitřní dvorní straně a obytnými prostory na straně vnější. Sev. a již. křídlo, redukovaná v přízemí pouze na ambity, mají charakter spojujících traktů. Každé rameno ambitu je zaklenuto plně valenou klenbou se sedmi páry styčných trojbokých výsečí, v koutech je další pole stejné klenby. Ambity se otevírají do rajského dvora půlkruhovými arkádami, jež spočívají na masivních hranolových pilířích s úzkými páskovými náběhy na místě hlavic. Část arkád byla dodatečně v dolní polovině zazděna a v záklenku prosklena. Již. rameno ambitu je na vnější straně rozšířeno dvěma půlkruhovými výklenky kaplí sv. Františka a sv. Antonína Pad., obdobný výklenek kaple P. Marie Pasovské je uprostřed sev. ambitu. Obytné a provozní prostory vých. a záp. křídla jsou klenuty vesměs valeně s trojbokými výsečemi nebo neckovými klenbami. Největší místností je refektář v sev. části vých. křídla, sklenutý mírně stlačenou valenou klenbou s pěti dvojicemi protilehlých trojbokých výsečí, jejichž hrany jsou vytaženy v ostré nízké hřebínky. Klenební patky jsou podloženy plochými náběžními římskami. Uprostřed již. stěny je zasazeno velké lavabo z hnědočerveného mramoru s vytesaným letopočtem 1752. Patro vých. křídla je disponováno do třech podélných traktů s úzkou střední průběžnou chodbou, po jejíž obou stranách se rozkládají obytné místnosti, převážně malé cely řeholníků. Odlišná je dispozice dvoutraktového záp. křídla, tvořená širší chodbou při vnitřní okenní stěně a řadou vesměs větších místností, určených původně pro fundátora, donátora a stavebníka kláštera Františka Adama Eusebia hr. ze Žďáru. V záp. křídle je vedle obytných místností i bývalá klášterní knihovna. Obě spojující křídla (sev. a již.) obsahují pouze chodbu. Chodba je ve všech křídlech zaklenuta valenou klenbou se styčnými trojbokými výsečemi a plochými páskovými náběhy v patkách. Malé mnišské cely, většinou o jedné okenní ose, jsou zaklenuty stlačenou valenou klenbou s páskovými římsami v patkách, avšak cely v sev. třetině křídla jsou plochostropé, pravděpodobně v důsledku přestavby této části budovy v l. 1732-33. Místnosti v záp. křídle včetně knihovny jsou kryty valenou mírně stlačenou klenbou. Exteriér budovy má charakter skromné až asketické, minimálně členěné monastické raně barokní architektury. Fasády jsou zcela ploché, pouze na již. a sev. straně vystupují jako půlválcové rizality výklenky ambitových kaplí. Plocha vnějších průčelí, uzavřená profilovanou korunní římsou, byla původně členěna malovanými tektonickými články, dnes fragmentárně dochovanými pod vrchní omítkovou vrstvou. Průčelí jsou dnes členěna pouze řadami aditivně řazených okenních os. Obdélná okna, místy sdružená, jsou opažena shodně tvarovanými hladkými pískovcovými ostěními s úzkou okrajovou lištou. Pouze v 1. ose vých. křídla při JV nároží se uplatňuje náročnější prvek - pravoúhlý portál v kamenném ostění s profilovanou lištou a uchy s kapkami. V nadpraží vystupuje kamenná segmentově uzavřená supraporta, do jejíhož tympanonu je vložena široká plastická boltcová kartuše s reliéfním aliančním znakem stavebníků Žďárských ze Žďáru a Martiniců. Kartuše, zdobená při základně okřídlenou andílčí hlavou a rámovaná po stranách draperiovými fafrnochy, je završena závitnicí s maskaronem a hraběcí korunou. Také nádvorní fasády jsou pročleněny velmi střízlivě plochou neprofilovanou pásovou římsou, korunní římsou a vertikálami pilastrů s římsovými hlavicemi, spínajícími v pravidelném rytmu obě podlaží budovy. Přízemí se otevírá na všech stranách sedmi širokými půlkruhovými arkádovými oblouky, od r. 1750 zčásti zazděnými, patro je prolomeno mezi pilastry obdélnými okny ve stejných ostěních jako na vnějších stranách. V koutech zbývají užší pole, v nichž jsou prolomeny pravoúhlé vchody nebo okna, výše jsou zahloubeny půlválcové niky s novými kamennými skulpturami českých patronů od slánského sochaře a kameníka A.D.Havla r r. 1899: v SV koutě sv. Vít, sv. Václav, v SZ koutě sv. Prokop, sv. Anežka česká, v JZ koutě sv. Norbert, sv. Benedikt, v JV koutě sv. Cyril, sv. Metoděj.