Mohutná věž mírně nepravidelného půdorysu o středním průměru téměř 10,5 m a břitu s úhlem 92° stojí volně na severozápadním konci velkého nádvoří hradu Bítova, její břit směřuje k východo–jihovýchodu. Dle archeologického průzkumu je spodní část věže obklopena více než pětimetrovým nárustem terénu. Věž je zbudována z lomového vrstveného kamene kladeného na vápennou maltu. Ve zdivu jsou patrny dvě fáze výstavby oddělené mírným ústupkem o nestejné nivelitě a jsou zvýrazněny i užitím upravovaných armovacích prvků břitu v horní části, zatímco v dolní části je břit vyzděn pouze z vybraného lomového kamene užitého všeobecně při výstavbě. Nadzemní část zdiva není omítnuta, při novodobé obnově byla velká část spar a částečně i kamene překryta cementovou maltou. V částech nyní zahrnutých zeminou byla v sondách odhalena souvislá omítka kryjící zdivo. Ve zdivu je prolomeno několik větších lomeně a obloukovitě zaklenutých otvorů a několik střílnových otvorů. Koruna zdiva je mírně nepravidelná. Do přízemí vede zvenčí novogotický portálek s lomeným záklenkem a ostěním z kamenných opracovaných kvádrů ústící dvěma stupni do průchodu obezděného 6 cm vysokými cihlami pokrytými zbytky omítek a završeného segmentem, podlaha je rovněž cihelná. Ze vstupního prostoru se těsně pod klenbou otevírá do interiéru vysokého přízemí průchod lemovaný trámovými zárubněmi. Zakřivení zdiva uvnitř věže sleduje průběh její vnější líce, a tak je vnitřní prostor věže v půdorysu na východě zaostřen. Přízemí, jehož podlaha je dnes hluboko pod okolním terénem, je zaklenuto kamennou křížovou omítanou klenbou bez žeber, stěny z lomového kamene s roztíranou spárovací maltou. Původně se otvíralo dvojicí obdélných oken s prostornými sešikmenými špaletami umístěnými vysoko pod klenbou, z nichž severovýchodní bylo později zazděno. Z průchodu stoupá v síle zdi schodiště rovněž obezděné cihlami, avšak omítnuté, s dřevěnými stupni, kryté segmentovou cihlovou klenbou. Schodiště ústí prostým otvorem do prvního patra, v ohybu před ústím prolomeno směrem k východu obdélné okénko s nálevkovitou špaletou. První patro je zaklenuto omítanou křížovou klenbou bez žeber. Jeho prostor kapkovitého půdorysu (s osami 5,4 a 6,1 m) byl v roce 1825 rozdělen na dvě vězeňské cely a předsíňku. Mezi vstupy do cel dnes zazděný otvor topeniště s kamenným ostěním. Stěny jsou omítané, podlaha cihelná. Prostor prvního patra byl osvětlován obdobnými okénky jako přízemí, z nichž jižní bylo později novogoticky lomeně upraveno. V severovýchodní stěně je proražena valeně klenutá chodbička ústící do původního vstupu později změněného v okénko. Otvor zaklenutý do plného půlkruhovitého oblouku z lomového kamene je z vnějšku lemován šambránou, vně jeho pozdější zazdívky se dochovaly kapsy pro závoru, ve spodní části chybí vpadlina pro padací most. Ze západní stěny této chodbičky vede v síle zdi cihlami obezděné a částečně omítnuté schodiště do druhého patra, zaklenuto je cihelným segmentem a přístupné jednoduchou trámkovou zárubní, do druhého patra ústí taktéž dřevěnou zárubní. Schodiště se střetává s někdejším portálkem, který byl prolomen na severní straně a z tohoto důvodu později změněn na okénko. Jeho půlkruhový záklenek je rozměrově a tvarově shodný se vstupem do prvního patra. Zvenčí jsou ve zdivu pod vstupem patrny tři kapsy po trámech naznačující existenci pavlače. Druhé patro se kromě zmíněného otvoru navenek otvírá k severo a jihozápadu dvojicí střílnových okének s velmi úzkými špaletami. Mezi oběma okénky je pravoúhlý odkládací výklenek a druhotně proražený vstup, zvnějšku lomeně završený, zevnitř se segmentovým záklenkem a obezděný cihlami. Na východní straně patrná cihlová zazdívka topeniště a komínového průduchu z prvního patra. Na rozdíl od nižších podlaží je kout při břitu zaoblen (půdorysné osy délky 5,7 a 6,8 m). Stěny druhého patra z neomítaného kamene s roztíranou maltou na povrchu kryty trámovým stropem spočívajícím na úzkém ústupku zdiva, podlaha betonová. Třetí patro bylo opatřeno třemi úzkými střílnovými okénky, stejnými jako předchozí, dnes však částečně zakrytými novodobým železobetonovým stropem. Stejně bylo vybaveno i čtvrté patro, kde kromě trojice okének ústil i uvedený mladší komínový průduch.