areál kláštera premonstrátek a zámku s farním kostelem Narození Panny Marie, 27. - 34. objekty II. nádvoří, 34. kostel Narození Panny Marie Areál kláštera a zámku s kostelem tvoří západní část obce. Kostel Narození Panny Marie je v rámci areálu zhruba v centru jeho zastavěné části, přesněji západně od středu, převážně na severní straně II. a III. nádvoří. Jedná se o zděnou hladce omítnutou orientovanou trojlodní baziliku s transeptem zakončeným na severní a jižní straně apsidami, s pravoúhle zakončeným presbytářem s pravoúhle odsazenou věží na východní straně, s dvojvěžím na západní straně trojlodí a s kaplemi s apsidami na východní straně vsazené do koutů mezi transept a presbytář, na severu je to kaple svaté Jukundy a na jihu svatého Jukunda. Střechu má chrám nad hlavní a příčnou lodí a nad presbytářem sedlovou, nad bočními loděmi pultovou, všechny pobity měděným plechem, zrovna tak střecha kopule s lucernou a apsidy jižní kaple svatého Jukundy. Prejzy jsou kryty střechy apsid transeptu a kopule s apsidou severní kaple svaté Jukundy. Věže mají měděné oktogonální cibulovité střechy s lucernami, východní věž s dvojitou, sanktusník nad hlavní lodí u západních věží je hexagonální, zakončen cibulí, zlacenou makovicí a ze železa vykovaným pozlaceným českým lvem. Nad křížením hlavní a příčné lodi válcový tambur s osmi obdélnými okny zaklenutými velmi stlačenými oblouky se šambránami s dvojitou obrysovou lištou s ušima a s velkým hlavním klenákem, který zasahuje až profilace korunní římsy. Mezi okny dvojice pilastrů (s vlysem odděleným od dříku páskem) nesoucích krepovanou profilovanou korunní římsu. Mědí pobitá střecha kopule tamburu má nad dvojicemi pilastrů svislá žebra nesoucí z pískovcových prvků postavenou lucernu se čtyřmi stlačenými oblouky zaklenutými okny a zastřešenou mědí pobitou helmicí zakončenou kovaným tlapatým latinským křížem s paprsčitou svatozáří nad makovicí. Severní podélné průčelí je dnes celé obráceno do hospodářského dvora, pro popis je rozděleno na pět částí. Při postupu od východu to jsou: 1. východní věž, 2. presbytář s kaplí svaté Jukundy, 3. transept s apsidou, 4. hlavní loď se severní boční lodí, 5. severní ze západních dvou věží. 1. Ve skutečnosti šestipatrová východní věž je na průčelích na všech stranách členěna do dvou podlaží. “Přízemí” sahající až do výše korunní římsy sousedního presbytáře je v její úrovni zakončeno krepovanou v dolní polovině výrazně profilovanou kordonovou římsou. Na východní straně je celé zakryto presbytářem a na jižní až po okno 2. patra budovou provizoriátu. Toto “přízemí” je dále na každé straně členěno další dole profilovanou kordonovou římsou, která je zhruba ve výši stropu skutečného přízemí a odděluje od ostatní plochy “přízemí” jeho sokl, nad ní má při nárožích lisény s hrubě omítnutou bosáží a pod ní, na soklu pod lisénami, hrubě omítnuté čabraky. V přízemí “v soklu” na severní straně jsou dvoukřídlé dovnitř otvíravé pravé železným plechem pobité dveře osazené v pískovcovém profilovaném ostění s ušima. Mezi lisénama, na všech stranách, je v 1. a ve 2. patře věže po okénku v šambránách s obrysovou lištou, ty ve 2. patře mají navíc kolem ozdobně vykrajovaný “límec”. “Patro” má na všech stranách při nárožích kompozitní pilastry, dole sokl oddělený krepovanou dole profilovanou pásovou balkánovou římsou, tento sokl a plocha nad ním mají jednoduchý krepovaný sokl. Pilastry nesou úseky kladí jehož římsa je součástí segmentového krepovaného frontonu, který má dolní římsu ve středu vzedmutu do trojúhelníku. Nad frontonem atika s korunní římsou věže, s pilastry při nárožích, s jednoduchým krepovaným soklem a se čtyřmi hrubě omítnutými zrcadly na těchto pilastrech a v poli mezi nimi, kde je odděluje malé okénko 6. patra. Mezi pilastry dvoukřídlé dovnitř otvíravé žaluzie osazené do obdélného okna 5. zvonového patra. Okno má šambránu vyrůstající z podokenní římsy tvořenou bočnicemi se sokly a patečními římsami nesoucími záklenek v podobě plného oblouku přerušeného nahoře rovným odsazeným překladem s hlavním klenákem - bočnice a záklenek mají hrubě omítnutá zrcadla. Nad oknem se žaluziemi černý čtvercový ciferník hodin (umístěných v 6. patře) se zlatými do kruhu uspořádanými římskými číslicemi oddělenými malými čtverečky. Velká ručička ciferníku má na druhé straně šipky srpek měsíce a malá ručička slunce. Kolem ciferníku (nahoře a postranách) vegetabilní ornament. Pod oknem parapet s hrubě omítnutým vpadlým zrcadlem se čtyřma ušima (za ním 4. patro věže, které nemá okna), který má pokračování i v soklu pod ním, kde má okénko 3. patra věže s šambránou s límcem jako u okénka 2. patra. Oktogonální cibulovitá střecha věže se dvěmi lucernami je zakončena pozlacenou makovicí a na ní osazeným kovaným latinským křížem. 2. Trojosý presbytář má v horní třetině výšky pod profilovanou korunní římsou tři velká na šířku osazená segmentová okna v pískovcových šambránách s dvojitou vnější obrysovou lištou a s ušima při krajích parapetního článku. Okno ve 2. ose je z malé části a okno ve 3. ose je zcela zakryto před presbytářem na čtvercovém půdorysu stojící kaplí svaté Jukundy. Kaple je nad profilovanou korunní římsou nadstavěna nečleněnou atikou zakončenou profilovanou římsičkou. Má kopuli prytou prejzami korunovanou válcovou pískovcovou lucernou se čtyřmi okny pod mědí pobitou kuželovou střechou zakončenou kovaným pozlaceným asi stylizovaným věncem. Severní průčelí kaple má dole šířkově obdélné větrací okénko dnes nepřístupné krypty a nahoře zhruba čtvercové segmentové okno s šambránou jako u oken presbytáře, ale s jednoduchou lištou. Tutéž šambránu má i trojice segmentových obdélných oken apsidy východního průčelí kaple. Apsida má střechu krytou prejzami a její výška je schodná s výškou atiky kaple. Všechna okna kaple jsou opatřena mřížemi. 3. Severní průčelí transeptu s apsidou má nad korunní římsou, která sem přechází z presbytáře, nízký trojúhelný tympanon s vystouplým hrubě omítnutým zrcadlem má ve vrcholu na výšku postavené oválné okno s profilovanou šambránou, jejíž hlavní klenák zasahuje do profilace jeho horní římsy. Apsida, jejíž prejzy krytá polovina zvoncovité střechy dosahuje do profilace korunní římsy transeptu, je vodorovně členěna profilovanou korunní římsou a jednoduchým soklem. Svisle pak sedmi oblouky poměrně úzkých slepých arkád nesených úzkými pilastry s římsovými hlavicemi. Ve 2. a 6. oblouku jsou proražena půlkruhem zaklenutá obdélná okna bez šambrám, opatřená mřížemi. Ve 4. středním oblouku je dnes zaslepené a analyticky odkryté původní románské okno. Nad frontonem, pod vzedmutou části korunní římsy volutami orámovaná kartuš s volutovým ornamentem po stranách. Pod okny parapet s vystouplým zrcadlem složitého, v podstatě však obdélného tvaru. Pouze na jižní straně je ve výši balkánové římsy soklu půlkruhem zakončené okénko, které tato římsa dole obchází a tvoří tak dolní část jeho šambrány, honí část tvoří soklík nad touto římsou, který je zde ozdoben rozšířením zhruba ve tvaru knížecí koruny. Oktogonální cibulovitá střecha věže s lucernou je zakončena pozlacenou makovicí a na ní osazeným kovaným latinským jetelovým křížem. Východní stranu první části průčelí tvoří západní část průčelí jižní boční lodi chrámu. Ta je až na profilovanou korunní římsu nečleněná, v přízemí má dvě z pískovcových kvádrů vyzděná půlkruhem zakončená neorománská zamřížovaná okna v hlubokých špaletách, v patře sdružené jednoduché okno, v každé z obou částí čtyřkřídlé osmitabulkové dovnitř otvíravé, osazené ve špaletě opatřené barokní mříží. Nad pultovou střechou jižní boční lodi je jižní průčelí hlavní lodi, které je zároveň součástí i druhé části jižního průčelí - viz níže. Ta se obrací do druhého nádvoří, na západní straně je vymezena arkádovou stěnou a na východní západním průčelím východního křídla prelatury - zámku čp. 1. Na západní straně je tvořena jižním průčelím hlavní lodě, které má pod profilovanou korunní římsou pravidelně rozmístěná čtyři velká na šířku osazená segmentová okna v šambránách s dvojitou vnější obrysovou lištou vyrůstajících z pultové mědí pobité střechy jižní boční lodi. Ta má v této části trojosé jižní průčelí s profilovanou korunní římsou - v prvních dvou osách má po zhruba do čtverce vepsaném okně zaklenutém mírně stlačeným obloukem s jednoduše profilovanou šambránou opatřenou před rovinu fasády předstupující mříží. Ve 3. ose je hlavní pískovcový portál kostela. Ten je tvořen edikulou z krepovaného prolomeného frontonu se segmentově vzedmutým středem neseného pilastry s volotovými hlavicemi. Horní římsy frontonu jsou esovitě prohnuty, zakončeny volutami a jsou na nich osazeny sochy andílků. Do edikuly je umístěno bahatě profilované ostění dveří s překladem ve středu segmentem vzedmutým. Toto ostění je spojeno s frontonem přes ně osazenou rolverkovou akantem ozdobenou kartuší s vpadlým kruhovým zrcadlem s nápisem: “MARIA”. Dveře jsou zde dvoukřídlé levé dovnitř otvíravé pobité železním plechem s kovaným kováním jehož součástí je nahoře umístěný letopočet: “1720”. Součástí portálu je nad ním umístěné výškově oválné okno s bohatě profilovanou pískovcovou šambránou s hlavním klenákem. Po stranách okna volutami tvořené pilastry nesoucí nad ním neúplný půlkruhový okřídlený krepovaný fronton s mušlí, který je vlastně součástí korunní římsy průčelí, má však jinou o něco bohatší profilaci - vše provedeno ve štuku. Na frontonu je ve středu osazena pískovcová socha Panny Marie - Immaculaty a po jejích stranách dekorativní pískovcové vázy zakončené dvojicemi andělčích hlaviček. Na východní straně je tato část jižního průčelí chrámu tvořena jižním průčelím transeptu s apsidou. Ten má nad korunní římsou, která sem přechází z presbytáře, nízký trojúhelný tympanon s vystouplým hrubě omítnutým zrcadlem, ve vrcholu má na výšku postavené oválné okno s profilovanou šambránou, jejíž hlavní klenák zasahuje do profilace jeho horní římsy. Apsida, jejíž prejzy krytá polovina zvoncovité střechy zasahuje do profilace korunní římsy transeptu, je vodorovně členěna profilovanou korunní římsou a jednoduchým soklem. Svisle pak sedmi oblouky poměrně úzkých slepých arkád nesených úzkými pilastry s římsovými hlavicemi. Ve 2. a 6. oblouku jsou proražena půlkruhem zaklenutá obdélná okna bez šambrám, opatřená mřížemi. Ve 4. středním oblouku je dnes zaslepené a analyticky odkryté původní románské okno. Do kouta nádvoří, mezi apsidu a západní průčelí východního křídla prelatury, je vklíněn přízemní jednoosý přístavek na trojúhelném půdorysu a pod pultovou mědí pobitou stříškou. Jeho průčelí má korunní římsu (která je vlastně kordonovou římsou přetaženou sem ze sousedního průčelí prelatury) a z pískovcových kvádrů vyzděný sokl, mezi tím lisenový rám s dvojicemi lisén na stranách. V tomto rámu jednoduché segmentové čtyřkřídlé dovnitř otvíravé okno (spodní křídla mají po devíti tabulkách) osazené v pískovcové šambráně s dvojitou obrysovou lištou s uchy s kapkami, s hlavním klenákem, s odsazeným zaoblením na vnitřní straně a se soklíky, rostoucí z profilované podokenní římsy s klenákem ve středu a opatřené barokní mříží. Třetí část jižního průčelí se otvírá do malého dvorku provizoriátu. Tvoří ji jižní průčelí presbytáře, kteréle bez otvorů, opatřené pouze profilovanou korunní římsou a v úrovni patra provizoriátu krytým přechodem z něho do proboštské oratoře s jedním oknem. Západní stranou dvorku je východní průčelí kaple svatého Jukundy s apsidou s trojicí segmentových oken. Západní průčelí chrámu je zakryto přistavěným konventem. Interiér chrámu má půdorys latinského kříže, jeho kněžiště je zaklenuto třemi, a hlavní loď pěti poli valené klenby do přímých pasů nesených srostlicemi kompozitních pilastrů se sokly. V polích je po dvojici trojbokých protějškových výsečí mezi nimiž a v nich jsou zrcadla složítého tvaru s freskami v profilovaných rámech, které jsou součástí štukové výzdoby Rocha Bayera z roku 1720. Fresky od Johanna Hiebela z roku 1721 zobrazují v jednotlivých polích od východu v kněžišti tyto náměty: 1. Ruth na pšeničném poli v “rozmluvě s Bohem” - v klasu se jí zjevujke hostie, 2. David a kmen Jesse na němž postava P. Marie a monogram IHS, 3. Šalamoun na trůně poukazuje na jím vybudovaný chrám. Postranní výjevy zobrazují doplňující mariánské a christologické náměty. Transept má na křížení pendantivy nesený tambur zaklenutý kopulí s lucernou. Feska zobrazuje otevřené nebe v němž je Bůh Otec mezi anděly, David, Mojžíš a sv. Josef putující do Betléma, v lucerně holubice sv. Ducha. Ramena transeptu mají české klenby (na nich fresky s pohledy do kopulí, bez figur), nesené (zrovna tak jako konstrukce na křížení) koutovými srostlicemi kompozitních pilastrů, a zakončeny jsou apsidami s konchami. Na východních stěnách ramen transeptu raně barokní štuková výzdoba ve středu s rolverkovými kartušemi v jejichž oválných plochách lemovaných vavřínovými věnci jsou namalovány erby probošta (v severním rameni) a konventu (v rameni jižním). Dokončení popisu 6: Na klenbě hlavní lodi pokračují freskové malby navazující na fresky v kněžišti: 4. Jákob objímá oblak v němž se zjevuje P. Marie, 5. Abrahám a Izák u stromu s P. Marií a Ježíškem v oblacích, 6. Bůh Otec s knihou v níž napsáno jméno Marie, 7. Ježíšek se stromem života na němž se zjevuje monogram Maria, 8. P. Marie se svými rodiči sv. Annou a sv. Jáchymem. Po stranách zase emblematické výjevy v kápích výsečí. V koutech sevřených kněžištěm a transeptem jsou kaple zaklenuté pruskými plackami s lucernami ve vrcholech a s apsidami s konchami na východních stranách. Na jihu je to kaple sv. Jukunda s freskou oslavující tohoto světce na klenbě a na severu kaple svaté Jukundy též s freskou na klenbě ji oslavující. Kaple jsou v přízemí spojeny půlktuhen sklenutými průchody s transeptem i s kněžištěm, v patře mají balkony (na třech stranách - mimo východní) spojené s hudebními kruchtami v poli kněžiště při křížení. V koutech mezi hlavní lodí a transeptem jsou (od roku 1604 značně zkrácené) boční lodě spojené s oběma prostory obdobně jako výše uvedené kaple a zaklenuté valenými klenbami s dvojicí styčných trojbokých výsečí. Na nich fresky: v jižní lodi alegorie Církve (koráb na rozbouřeném moři), v severní lodi P. Marie v oblacích. Za těmito loděmi, západním směrem, jsou kaple. Na jihu je to kaple sv. Kandida s podlahou z hexagonálních cihelných dlaždic a valenou klenbou s dvěmi dvojicemi styčných trojbokých výsečí. Na klenbě a stěnách štuková výzdoba z roku 1695 s freskami P. Marie a obrazy poprsí světců - sv. Augustin, sv. Norbert, sv. Materna?, sv. Kandidus, sv. Michal a sv. Vít. Na západní straně má dvojramenné schodiště do prostorů v prvém patře a do pater jihozápadní věže. Za severní boční lodí je kaple sv. Jana Nepomuckého s valenou klenbou s dvojicí styčných trojbokých výsečí - na ní byla kolem roku 1730 do štukovým profilovaným rámem vymezeného zrcadla namalována freska “Nanebevzetí sv. Jana Nepomuckého”. Na západní straně má dvojramenné schodiště vedoucí do dlouhého sálu nad severní částí krypty - viz níže. Sál má cihelnou dlažbu a valenou klenbu se třemi dvojicemi styčných trojbokých výsečí. V západní části hlavní lodi je zhruba v úrovni 1. patra kruchta řeholnic v rozsahu tří polí z pěti. Pod ní a pod výše uvedeným sálem se nachází pětilodní románská krypta, která má podlahu o 1,3 m níže než hlavní loď a není z ní ani z bočních kaplí přístupná. Pod hlavní lodí má tři lodě po šesti polích a pod severním sálem dvě lodě po pěti polích převážně křížových kleneb do z pískovcových kvádrů sklenutých pasů nesených sloupky (ve třech případech sdruženými), pilířky, přístěnnými polosloupky a pilastry a pod severní stěnou hlavní lodi dvěmi svazkovými pilíři. Přístupná je z jihu, přes převážně již neorománskou bývalou soukromou kapli hrabat Lexů z Aehrenthalu již výše popsaným portálem v jižním průčelí chrámu. Kaple je sklenuta čtyřmi poli křížové klenby do pasů nesených zhruba ve středu sdruženým sloupkem a v jižní části východní strany je zakončena neorománskou konchou sklenutou apsidou. Od krypty je kaple oddělena sdruženým obloukem neseným uprostřed sdruženým sloupkem v severní části původním románským, v jižní části novým z 19. století. Z apsidy kaple je přístupná valeně klenutá místnost mezi ní a kaplí sv. Kandida, z které (v severní části západní stěny) je přístupná podesta románského schodiště, které vedlo v síle jižní zdi hlavní lodi do 1. patra, dnes je však zaslepeno. Podlahy jsou v celém chrámu (pokud nebylo uvedeno jinak) z kamenných čtvercových desek kladených na střih na koso. Okna jsou většinou zasklena olovem spojenými šestibokými tabulkami. Dajší údaje (někdy již antikvované) viz SHP Mojmíra Horyny. Dokončení odkazu na měřičskou a jinou dokumentaci: I. Štiplová: Doksany - zámek, zmenšení zaměření (1:200), SURPMO, Praha, bez data Eva Holanová: Doksany, Bývalý klášter premonstrátek, stavebně historický průzkum, I. etapa:dějiny objektu, strojopis SURPMO, Praha, červen 1973 Mirko Prokop: Restaurátorská zpráva. Restaurování báně a korouhve ve tvaru lva pro klášterní kostel v Doksanech, strojoris + 5 ks foto, Praha?, 3. IX. 1973 (sign. NPÚ ÚOP ÚL: 400 / R) Benedikt Karbl: Přepis záznamu nalezeného v kouli pod křížem sanktusky, strojopis, Doksany, 2. X. 1973 (sign. NPÚ ÚOP ÚL: 344 / A) Dobroslav Líbal - Mojmír Horyna: Doksany n. Ohří - státní zámek, stavebně-historický průzkum, etapa: IX a, strojopis SURPMO, Praha, listopad 1974 Jan Staněk – Čestmír Mudruňka: Restaurátorská zpráva o restaurování štukové a kamenné výzdoby kostela Navštívení P. Marie v Doksanech, text + 31 listů fotodokumentace, Praha, 23. XI. 1998 (sign. NPÚ ÚOP ÚL: 1215 / R) Jan Staněk – Čestmír Mudruňka: Restaurátorská zpráva – O restaurování štukové výzdoby a kamenných prvků věže kostela Navštívení Panny Marie v Doksanech, text + 21 listů foto, Praha, 22. VII. 1999 (sign. NPÚ ÚOP ÚL: 1273 / R)