Jednoduchá obdélná stavba s půlkruhovou apsidou na východě. Líce stěn kostela byly postaveny klasickou románskou technikou z pečlivě opracovaných opukových kvádříků kladených do pravidelných řad. Místy, především v horní části stavby, byla opuka proložena širšími řadami kvádrů pískovcových. Rozměrnějšími pískovcovými kvádry byla zpevněna i nároží lodi. Lokálně, zejména na jižní stěně, se dochovalo i typické podřezávané spárování. Kostel je částečně je omítaný, apsidu člení lisenové rámce s obloučkovým vlysem. Stavbu završuje vysoká sedlová střecha krytá prejzy, s malou polygonální sanktusníkovou věžičkou. V interiéru se dochovalo množství autentických prvků, včetně částí hodnotné výmalby (objevena r. 1905). Loď zaklenuje stlačená valená klenba, na západě je podklenutá kruchta, apsidu završuje koncha, s nástěnnou malbou Krista v mandorle. Na zdech se dochovaly další zbytky románské nástěnné malby, datované do druhé poloviny 12. století či počátku 13. století, které jsou analogií výzdoby svatojiřského chrámu. Vybavení kostela je převážně barokní (hl. oltář, krucifix). Velice podrobný archeologický průzkum probíhal v několika fázích v průběhu 20. stol. V letech 1974-1976 (Zdeněk Dragoun, Michal Tryml) odhalil základy stávajícího kostela a dvou starších staveb včetně rotundy z konce 11. stol. nebo 1. pol. 12. stol., a velmi kvalitní dlažba z etapy pozdější obnovy kostela.