Ondřej Schweigl kenotaf pojednal jako blokovitou architekturu evokující náhrobní kámen, členěnou na vertikální desku s nápisem a na ní postavenou urnu. Vedle náhrobní desky sedí mladá truchlící žena, o jejíž klín se opírá malé dítě. Vzhledem k objednavatelce kenotafu se jedná o zřejmý odkaz na ni a na její roli manželky a matky jejich čtyř dětí. Malé dítě rovněž názorně ilustruje skutečnost, v jak mladém věku musel zesnulý svou rodinu opustit a nebylo mu tedy dáno dostatek času k výchově jeho dětí. Kompozici doplňuje okřídlený andílek věnčící urnu vavřínovým věncem a symbolizující tak slávu zesnulého. Právě motiv urny i truchlících pozůstalých je jednoznačným odkazem na konec pozemského života. Po kompoziční stránce se jedná o poměrně originální a vyvážené dílo. O sochařských kvalitách provedení je možné se přesvědčit na postavě ženy, především na ztvárnění její zřasené drapérie skládající se z množství jemných záhybů. Právě socha ženy je nejzachovalejší částí kenotafu. Zbývající partie, především soklová část, postava andílka s urnou a horní část těla dítěte byly značně poškozeny či zcela chyběly. Velmi špatný technický stav kenotafu konstatovali již autoři knihy o Plavči z roku 1998. Podle zmíněné knihy nazývali místní obyvatele sochu „barónkou“ právě s odkazem na Arnoštku Widmannovou. Během restaurátorského zásahu v roce 2019 byly chybějící části sousoší nově domodelovány. Zrestaurováná socha byla z otevřeně koncipované Bažantnice přesunuta blíže k zámku, do bezprostřední blízkosti rotundy Nanebezetí Panny Marie. V té nechal v letech 1867-1868 syn Vincence a Arnoštky, Vojtěch Widmann vybudovat kryptu s rodinnou hrobkou. Ve sbírkách Moravské galerie je uložena návrhová kresba signovaná Ondřejem Schweiglem. Při srovnání kresby s výslednou podobou sochařského díla je zřejmé, že během realizace došlo jen k drobným nuancím a změně postoje malého dítěte u ženiných nohou. Kresba rovněž odhaluje drobný detail, který již nebyl během rekonstrukce sousoší obnoven – ženská postava drží ve své pravé ruce pero, kterým zřejmě vpisuje jméno zesnulého na vrchní část urny. Kresba obsahuje přípis „Grabmal Baron Widman Platsch“ a souhlas s provedením sochy podle předložené kresby datovaný 14. 5. 1807.