Celková koncepce domu pochází od P. I. Bayera, na kterého navázal J. K. Spannbrucker a K. I. Diezenhofer, který dotvořil zejména výslednou podobu fasád. V r. 1730 byla zahájena stavba západního křídla, v r. 1736 východního křídla, následně byl vydlážděn dvůr a upravena zahrada. V r. 1739 byla dokončena štuková výzdoba (I. Palliardi). V r. 1783 byl emeritní dům v nedokončeném stavu zrušen a předán armádě ke zřízení kasáren. V r. 1867 byl objekt prodán Polytechnickému institutu, r. 1870 byla provedena adaptace kasáren (arch. I. Ullmann) pro německou část Polytechniky. Objekt se skládá z jižního křídla na půdorysu "L" (ul. Resslova) a západního křídla odděleného kostelem (ul. Na Zderaze). Jižní křídlo je složeno ze dvou částí. Východní 4-podlažní část je 9-osá, s mansardovou střechou, fasáda je členěna pilastry, mělkým rizalitem (se vstupem) ukončeným trojúhelným štítem a okenními šambránami. Architektonicky doplňuje objekt kostela. Propojovací ustoupená část je 3-podlažní se symetricky umístěnými rizality se štítovými vikýři v mansardové střeše. Původní vjezd v ose domu byl po úpravě terénu zaslepen (dnes okno) a byl prolomen nový vchod v 1. ose zleva. Západní křídlo má jednoduché fasády, nároží zdůrazněno rustikovanými pilastry, okna se šambránami. Dvorní fasády jsou jednoduché členěné římsami, nárožní rustikou a okenními šambránami. Podsklepena je pouze menší část emer. domu, částečně dochováno zaklenutí vnitřních prostor. Podoba domu není výrazně dotčena stavebními úpravami, částečné opravy v l. 1913, 1923 a 1934.