Elektrárna čp. 63 včetně vysokotlakého turbosoustrojí J. M. Voith/Siemens-Schuckert s regulátorem a ovládacím pultem. Architektonický návrh vlastního objektu elektrárny, rozděleného na strojovnu a obytný trakt se třemi služebními byty, připravil profesor Německé vysoké školy technické v Praze (Deutsche Technische Hochschule Prag, DTH) Artur Payr (1880–1937). Ačkoliv jeho podpis na dohledaných stavebních plánech nenalezneme, atribuci dokládají jak formální analýza stavby, provedená ve vnějškově tradicionalistické vyzrálé formě, tak především zápisy ze zasedání představenstva Přespolní elektrárny Liberec. Elektrárna je provedena jako cihelná stavba se železobetonovými stropy se zobytněným podkrovím, postavená na obdélném půdorysu o rozměrech 26 × 14 m. Završuje ji valbová střecha, krytá původně bobrovkami, dnes bitumenovým šindelem. Střechu mírně převýšeného obytného traktu, který je pohledově jasně oddělen kolmou orientací na elektrárenskou část s turbínovou halou, prostupují dva polovalbové vikýře. Střecha strojovny byla původně opatřena volskými oky. Objekt charakterizuje sokl obložený žulovými kvádry, břízolitová omítka, vysoká, bohatě členěná okna prostupující severní, jižní a východní průčelí a prosvětlující strojovnu a masivní, plochá korunní římsa nesoucí výrazně předsazenou střechu. Nepřehlédnutelný prvek dodávající stavbě typický výraz představuje zapuštění oken v hlubokých špaletách. Zajímavým detailem jsou konstrukce nasávání a výdechu chlazení generátoru na střeše a v úrovni terénu v jižním a severním průčelí. Výrobu elektrické energie zajišťuje turbosoustrojí sestávající z dvojčité Peltonovy turbíny s regulátorem, setrvačníku, trojfázového generátoru a budiče, umístěné na jedné hřídeli, usazené na blocích v podlaze turbínové haly. Trojfázový synchronní generátor Siemens Schuckert, jehož montáž byla zahájena 9. srpna 1926, pracuje při jmenovitých otáčkách 500 ot/min, zdánlivém elektrickém výkonu 1 200 kVA, napětí 5 500 V a účiníku cos 0,5–1. Pohání jej dvojčitá Peltonova turbína J. M. Voith s horizontální hřídelí. Soupis důchodkového kontrolního úřadu z roku 1930 uvádí hltnost 0,650 m3/s, spád 170,6 m (dnes 173,5 m) a normální výkon vodního díla 1 200 hp (nyní 850 kW). Turbína se jmenovitými otáčkami 500 ot/min má oběžná kola ze speciální ocelolitiny s přišroubovanými lopatkami. Vodní paprsek na oběžná kola proudí dvojicí dvou dýz. Její instalace započala 24. června 1926, je vybavena kombinovanou mechanickohydraulickou dvojitou regulací souosou jehlou a odchylovačem vodního proudu (deflektorem). Regulace byla původně doplněna také brzdicí dýzou působící proti směru točení při brždění turbíny, ta však byla v padesátých letech odstraněna. V turbínové hale se dále nachází původní a funkční ovládací pult s mramorovou deskou, nutnou manipulaci s turbosoustrojím zajišťuje portálový jeřáb. Tato část elektrárny byla uvedena do zkušebního provozu 1. ledna 1927.