Prostor přírodně krajinářského parku tvaru protáhlého lichoběžníka určuje mělké údolí potoka Křepičky, který v uměle vytvořených meandrech parkem protéká a tvoří jeho severozápadně-jihovýchodní osu. Severovýchodní dlouhou stranu tvoří protáhlá hospodářská zástavba bývalého panského dvora a dále silniční komunikace směrem na Horní Dunajovice; jihozápadní dlouhou stranu vyvýšený terénní zlom, po jehož hraně vede koryto bývalého náhonu vodního mlýna, zlom odděluje parkové údolí od okolního zemědělského extravilánu, jihovýchodní krátkou stranu tvoří komplex hospodářského dvora, a konečně severozápadní krátkou stranu parku naznačuje pouze osaměle stojící pilířová brána. Park se tedy rozprostírá souběžně s potokem Křepička v původně příčné ose k zámku. Vodní tok je také ústředním motivem celého parku a jedním z hlavních kompozičních prvků krajinářské kompozice parku. Potok zámeckým parkem prostupuje v linii s několika pravděpodobně umělými meandry, čímž vytváří v ploše parku malebná zákoutí. Potok Křepička s dochovaným kamenným obložením břehu je v rámci zámeckého parku také doplněn několika dřevěnými mostky, a z interpretace podoby parku na mapách stabilního katastru (1824) je zřejmé, že tomu tak bylo i historicky. Dalšími vodními prvky podílejícími se na tvářnosti parku je jihozápadní mlýnský náhon a rybník v západní části parku, obnovený roku 2002. Na císařském otisku Stabilního katastru z roku 1824 je v parku zakreslena malá nádrž čtyřlaločného tvaru v oválném prostoru vymezeném živým plotem, ovšem západně od velkého meandru Křepičky a nikoli východně, kde se nachází současný rybník. Původně byla výzdoba parku a jeho kompozice bohatší. Indikační skica z roku 1824 dokládá pravidelné řešení parteru v podobě trojzubce, kašnu, mostky a drobné zahradní stavby. Horní hrana parku bývala mlýnským náhonem, jenž mj. dodával potřebnou vodu pro provoz lázně, která měla podobu kruhové stavby. V parku byla nalezena část dřevěného a olovněného vodovodního potrubí. Základy parní lázně jsou dodnes v terénu patrné, byly roku 2003 odkryty a bylo zjištěno, že se jednalo o kruhovou stavbu s cihelným základem. V blízkosti zaniklé stavby je dosud položen velký plochý balvan pro odpočinek. Určujícím motivem a hlavním vegetačním kompozičním prvkem zámeckého parku v Želeticích je druhově smíšená alej táhnoucí se podél potoka. V kompozici parku převládají lípy, jírovce a jasany. Do západní periferie parku vstupuje provozní prostor sousedního hospodářského dvora, zejména novodobá halová stavba na pozemku st. p. č. 205, který obklopuje pozemek p. č. 8/3 tvořící nedílnou historickou součást parku. Z původního ohrazení parku se dochovaly dvě kompletní pilířové brány – na severozápadním okraji parku a na severovýchodě uprostřed hospodářského dvora, a dále celkem čtyři pilíře s navazujícími krátkými úseky konkávně tvarovaných zídek na jihovýchodní hranici parku mezi vodním mlýnem a hospodářskou budovou, jejíž jádro tvoří přestavěný relikt bývalého zámku.