Pod královským hradem ze 13. století získalo podhradní osídlení své centrum ve vrcholně středověkém lokačním městě Děčíně, založeném pravděpodobně králem Přemyslem Otakarem II. na počátku poslední třetiny 13. století, pozůstatky tohoto města rozsáhle odhalil archeologický výzkum z roku 1984 (vedený doc. T. Velímským) v prostoru Mariánské louky při soutoku Labe s Ploučnicí. Zánik této lokace je hmotnými prameny datován do doby po polovině 14. století. Nahrazena byla nově vysazeným městem v prostoru severně od hradní skály. Důvod této translace není dosud zcela objasněn, vyloučit však nemůžeme především o důsledek majetkoprávních změn (na držbu královského města Děčína si již v počátcích vlády krále Václava II. činila nárok michalovická větev Markvarticů), ale i přírodních vlivů (zejm. povodní). Po zániku sídla zde již žádné dlouhodobé obývání nevzniklo, z písemných pramenů i historických vedut rozpoznáváme jen určitou stromovou výsadbu, která byla v 19. století přeměněna v zámecký park. Původní park vznikal nejprve na západ od jižních teras, v duchu doznívajícího barokního cítění i tehdy moderního pojetí romantismu a klasicismu. Do parku s ještě geometricky přísnými osami a členitými vnitřními plochami bylo včleněno několik drobných zahradních architektur. Na západní hranici, v půdorysu bývalé bašty v pevnostní zdi vznikl klasicistní tzv. Körnerův pavilon (na paměť návštěvy básníka Theodora Körnera v r. 1810). Tzv. Anglický pavilon kruhového půdorysu byl situován v JZ části při skalní stěně. Po odprodání zámku ČSR byl pavilon odstěhován Thuny do jejich nového sídla v Jílovém. Podle návrhu Heinricha Blumauera vznikl roubený romantizující Švýcarský domek na obdélném půdorysu. Tato západní část dosud není památkově chráněna. Za Františka Antonína Thuna byl park rozšířen ze západu i na jih, na území Frauenviense (Mariánské louky). Nyní je z celého parku na úrovni vnitřního města (tj. mimo skalní ostroh) chráněn jen tento park, park na severu a západě není prohlášen. Zámecký park anglického - přírodního typu na Mariánské louce byl osázen mezi léty 1808 a 1831 skupinami keřů i cizokrajných stromů, které z části přivezl F.A. Thun za svých cest. S druhou, starší částí parku byl nový zámecký park v roce 1831 propojen řetězovým mostem a tunelem ve skále. Komunikace do zámku dosud vede točitým schodištěm v pískovcové skále, které ústí na tzv. Dělovou zahrádku, v západním předpolí zámecké budovy. Celý park měl asi 18. ha a zasahoval až k Tyršově ulici, v letech 1932 - 1933 zastavěné blokem modernistických obytných domů. Ve východní části v roce 1938 vznikla Všeobecná nemocenská pokladna, nyní poliklinika. V roce 1984 byla realizována její přístavba.¨ V areálu zámeckého parku bylo po druhé světové válce vystavěno koupaliště (1946), výstavba probíhala masově, bez použití těžké techniky, pouze za použití lopat. Přes tento výrazně negativní stavební zásah jsou v dotčeném území dosud zřejmé zbytky původní parkové kompozice včetně dochovaných vzrostlých, dendrologicky cenných dřevin (př. : platan javorolistý, červenolistý kultivar buku lesního, dub červený a tisovec dvouřadý).