Na vyzděné podestě z pálených cihel sokl s podstavcem hranolového tvaru. Všechny architektonické součásti sochy jsou k ohradní zdi zámku přizděny v celé své výšce. Čelní strana soklu opatřena letopočtem: L. P. 1856. Hranolový podstavec rozšiřují boční volutová křídla, ta jsou spolu s vlastním hranolem podstavce čelně pojednána reliéfem ornamentu akantů, stužek, volut a dvou kartuší. Kartuše jsou protějškově umístěny při patě podstavce, v jeho středu. Na levé kartuši setřelý, již nečitelný reliéf (jde o torzo heraldického rostlinného znamení), na pravé kartuši reliéf volských rohů(?). Podstavec uzavírá profilovaná římsa, která byla na čelní straně patrně osazena hlavičkou andílka. Na oblačné základně se dvěma okřídlenými andělskými hlavičkami osazena socha sv. Jana Nepomuckého. Světec je zobrazen jako stojící figura, podaná v životní velikosti, v kontrapostu, s pravou nohou odlehčenou. Světec je oděn v tradiční kanovnické roucho s mozzettou, biret drží ve své levé ruce. Pravá ruka je vedena od těla, s obrácenou dlaní. Hlava je pootočena k pravému rameni, kolem hlavy zobrazena svatozář s pěti hvězdami. Oduševnělá tvář s plnovousem, s pootevřenými ústy. Socha z období po polovině 18. století, v roce 1856 (letopočet uveden na soklu) byla patrně renovována. Socha světce byla původně po stranách doprovázena postavami andílků, které se do dnešní doby nedochovaly.