Jednolodní stavba orientovaná presbyteriem k jihu. Obě severní nároží a boční stěny lodi zpevňují zděné opěrné pilíře dobíhající až k okapové římse. Pentagonální presbytář je nižší než hlavní loď, po obou stranách má symetrické obdélné přístavky kryté pultovými stříškami se samostatnými vstupy v sedlových portálcích s nadsvětlíky. Z východní strany přiléhá kolmo k lodi nižší pentagonální kaple sv. Mikuláše, která je dochovaným presbytářem staršího barokního kostela sv. Mikuláše, postaveného v letech 1713 – 1718. V ose této kaple vystupuje ze západní stěny hlavní lodi rizalit s bočním vstupem v sedlovém portálku. Hmota tohoto rizalitu zřejmě obsahuje část západního průčelí staršího kostela. K severovýchodnímu nároží lodi je přistavěna 46 m vysoká věž čtvercového půdorysu se sdruženými pseudorománskými okny zaklenutými na střední kamenný sloupek, umístěnými ve všech čtyřech stěnách zvonového patra. Tato okna uzavírají z vnitřní strany osazené dřevěné žaluzie. Vysoká štíhlá oktogonální střecha věže je ukončena více než dva metry vysokým křížem. Střechu celého kostela tvoří diagonálně kladené eternitové šablony položené na původní dřevěné šindelové krytině. Loď kostela, 30 m dlouhá a 12 m široká, je zaklenuta třemi poli křížové klenby a valenou klenbou s dvěma trojbokými výsečemi nad kruchtou ve vstupní části. Při bočních stěnách jsou mohutné vtažené pilíře čtvercového půdorysu, nesoucí přístěnné půlkruhově zaklenuté pasy. V každém poli takto rozčleněných stěn je umístěna vždy dvojice půlkruhově zaklenutých vysokých oken, zasklených drobnými tabulkami antického skla v kovovém rámu. Presbyterium má jedno pole křížové klenby, stejně jako kaple, jejíž závěr tvoří náběhy klášterní klenby s trojúhelníkovou výsečí. Pata kleneb je opticky opřena o hlavice pilířů a pilastrů, které oddělují jednotlivé plochy stěn. V závěru presbytáře jsou prolomena tři půlkruhově zaklenutá okna zasahující až do výsečí klenby. Obě krajní okna jsou vyplněna vitrážemi s vyobrazením sv. Alžběty a sv. Martina vlevo, sv. Aloise a sv. Terezie vpravo. V bočních stěnách presbytáře se nacházejí vstupy do přístavků, provedené jako sedlový portálek v půlkruhově zaklenuté špaletě, nad nimi dvojice vysokých rovněž půlkruhově zaklenutých slepých oken s nástěnnými malbami evangelistů – vlevo nad vchodem do sakristie sv. Lukáš a sv. Jan, vpravo nad vchodem do skladu kostelní výbavy sv. Matouš a sv. Marek. Nad nimi ve vrcholu oblouků stěn je vždy jedno kruhové prosklené okno. Jednotlivá pole klenby presbytáře zdobí nástěnné malby v historizujících kartuších, znázorňující vlevo příchod sv. Cyrila a Metoděje na Moravu, vlevo křest Bořivojův, uprostřed smrt sv. Josefa. Na triumfálním oblouku je alegorie znázorňující rovnost před Bohem, kterou tvoří pět kruhových obrazů oddělených pásy dekorativní malby. Nad vrcholem oblouku je znázorněn Kristus, po jeho levici biskup a žebrák, po pravici zbrojnoš a sedlák. Velké kruhové medailony s nástěnnými malbami vyplňují také střední plochu jednotlivých polí klenby nad chrámovou lodí. Zobrazují vlevo od hlavního vchodu krále Davida hrajícího na harfu, sv. Václava na koni a Nanebevzetí P. Marie, vpravo sv. Cecílii hrající na harmonium, sv. Františka a smrt sv. Josefa. Veškerou plochu kleneb lodi, presbyteria i kaple vyplňují dekorativní malby zvýrazňující jednotlivá klenební pole, jejichž plochu vedle popsaných medailonů převážně pokrývají zlaté hvězdy. Na stěnách lodi jsou v rozetových vpadlinách umístěných nad vrcholy přístěnných pasů zobrazeni vlevo sv. Vojtěch, sv. Ludmila a sv. Metoděj, vpravo sv. Jan Sarkander, sv. Prokop a sv. Jan Nepomucký. Veškerou plochu stěn celého kostela pokrývá umělé mramorování, přízemní partie do výše parapetů oken pak dekorativní malba imitující zavěšené nástěnné čalouny, které jsou od mramorované plochy odděleny dekorativními pásy. Část nástěnných maleb pochází z roku 1870, většina, zejména dekorativní výmalby, je dílem olomouckého malíře Ervina Bubeníka a pochází z počátku 20. století. Podlahu tvoří čtvercové, diagonálně kladené pískovcové dlaždice.