Soubor soch je rozmístěn na přístupové cestě ke kostelu, lemované kuželkovou balustrádou, která se několikrát zalamuje tak, aby vzniklo vhodné proscénium pro umístění sloupů, které jsou celkem čtyři a jsou určeny sochám Panny Marie Immaculaty, nebo-li Panny Marie Neposkvrněného početí, sv. Barboře jako patronce dobré smrti, sv. Janu Nepomuckému, nově se rodícímu světci a ochránci proti pomluvě a proti povodním, a sv. Rochovi, jednomu z nejvýznamnějších ochránců proti moru. Sloupy se sochami se zdvíhají z dvouetážových hranolových soklů a tvarosloví jejich hlavic stejně jako poměry mezi jednotlivými užitými architektonickými prvky napovídají, že jejich autor nebyl příliš znalý pravidel antické řádové architektury. Sochy na sloupech doplňují na balustrádě osazené postavy světců zdvíhající se ze stlačených a listovým dekorem zdobených soklů, které vytvářejí spolu se sloupy pyramidální kompozice a vnášejí do celé aleje soch nepravidelný obkročný rytmus. Jde o 12 jednotlivých soch zejména protimorových patronů: sv. Rozálie, sv. Františka Xaverského, sv. Jana Sarkandra, sv. Karla Boromejského, sv. Šebestiána, a další sochy: sv. Kateřiny, Davida kajícníka, sv. Anny, sv. Jáchyma, sv. Alžběty, krále Davida s harfou a sv. Matouše. Materiál: maletínský pískovec Volba a rozmístění soch ani celkový ikonografický program celého souboru nejsou pro nás prozatím jednoznačně čitelné.