Zámek byl vybudován na okraji terénního stupně, díky kterému je dvoupatrová budova na jižní straně doplněna o rozlehlý suterén tzv. salla terrenu pokračující i pod přilehlé arkádové galerie. Dispozičně se v celé kompozici výrazně uplatňuje oválný sál, jehož hmota o patro převyšuje zbytek stavby a na jižní straně vystupuje v podobě tříbokého rizalitu s konvexně a konklávně prohnutými stěnami. Hlavní jižní průčelí zámku má devět okenních os rozmístěných v rytmu 3-3-3 pouze suterén, který opticky zvyšuje jižní průčelí o proti severní fasádě, je rytmizován odlišně. V úrovni suterénu je rizalit doplněn šesti postavami atlantů od P. Baumgartnera, kteří nesou balkón zvýšeného přízemí. Sochy jsou rozmístěny v rytmu 1-2-2-1. Středové dvojice atlantů rámují vstup do salla terreny a zbývající pole vyplňují dvě mělké niky s kamennými nádržkami ve tvaru trojlistu. Niky jsou zdobené štukovou čabrakou nahrazující hlavní klenák, podobný čabrakový motiv je použit i ve cviklech. Po stranách je suterén v návaznosti na zbytek fasády rozdělen vždy na tři pole. Krajní pole jsou členěny pásovou bosáží na rozdíl od středových ploch, které jsou hladké a prolomené oválnou okenní osou s jemně profilovanou šambránou. Středové osy zvýšeného přízemí rizalitu tvoří tři velké původně otevřené arkády, které jsou dnes osazené dvoukřídlými francouzskými okny s litinovým zábradlím. Záklenky jsou téměř půlkruhové zdobené složitým vegetabilním motivem, který najdeme i na cviklech krajních arkád. Cvikly středního okna jsou naopak zdobeny štukovými reliéfy andílků držících střapce. Bosovaná nároží bočních os jsou doplněna lizénami s čabrakou, střední osa je zvýrazněna na koso postavenými toskánskými sloupy s iónskými hlavicemi. Sloupy nesou balkón s balustrádou, která je po stranách ukončena dvěma na koso postavenými sokly, na kterých jsou umístěny dvě ženské plastiky. Levá postava držící v levé ruce svazek květin je alegorií míru. Naopak socha vpravo, která drží v levé ruce trubku a v pravé meč a levou nohou se opírá o vojenský buben, personifikuje válku. Osy bočních křídel zvýšeného přízemí jsou členěny odlišně od okenních os rizalitu. Pouze středové osy tvoří shodně členěné velké arkády, které byly dříve také otevřené. Po stranách jsou rámovány pilastry, které mají místo hlavice stylizovanou volutu s akantovým listem a čabrakovým dekorem, dřík je členěn plošným obrazcem. Hlavní volutový klenák je doplněn akantem a do cvikrů z něj vybíhají střapce, parapet tvoří kamenná balustráda. Průběh nadokenní římsy, která se nad segmenty obou arkád výrazně vzdouvá a nad pilastry zalamuje, kopíruje průběžná kordónová římsa oddělující přízemí od 1. patra. Postranní okenní osy jsou rozděleny na šest polí a obíhá je plochá šambrána s čabrakovým motivem, který zdobí i parapet. Nadokenní římsa je nad hlavním klenákem narušena vetknutým segmentem a doplněna štukovou mušlí. Osy v 1. patře rizalitu jsou prolomeny ve třech vpadlých polích, která po stranách rytmizují pilastry s iónskými hlavicemi. Dříky i parapety jsou zdobeny plošnými rámci. Okenní otvory jsou segmentově zaklenuty do tvaru oslího hřbetu a orámovány pilastry s hlavicí tvořenou stlačenou volutou. Segment je doplněn štukovou kartuší, ze které vybíhají girlandové závěsy. Osy bočních křídel jsou obdélné, dělené na šest polí, jejich šambrány a podokenní římsy jsou jemně profilované, parapety zdobí motiv čabraky. Suprafenestra středových okenních os je tvořena dvěma dynamicky se vytáčejícími díly s vetknutou mušlí doplněnou maskaronem. Suprafenestry krajních os jsou zdobeny mušlí a volutami, nadokenní římsy je po stranách konklávně a ve středu konvexně prohnutá. Osy jsou od sebe odděleny osminami iónských pilastrů, středovou osu navíc rámují dva celé pilastry se svitkovou hlavicí a zdobené motivem střapců. Patrová římsa opět kopíruje vydutí nadokenních říms středových os bočních křídel. Okenní osy 2. patra rizalitu jsou děleny na dvě části, horní polovina s vetknutým segmentem je slepá a doplněná žaluzií, dolní část odpovídá původním podélným oknům a je rozdělena na čtyři pole. Profilovaná šambrána je v horních rozích doplněna volutovými uchy, voluta doplňuje i hlavní klenák, parapet tvoří vpadlé zrcadlo. Okna jsou rámována pilastry s hlavicemi s čabrakovým motivem a dříky se závěsy štukových střapců. Okenní osy krajních křídel mají téměř čtvercový tvar a jsou členěny na čtyři pole. Jemně profilovaná šambrána je ukončenou podokenní římsou s čabrakovým závěsem. Nadokenní římsy bočních os jsou zalomené, středové osy mají římsu konvexně prohnutou. Suprafenestry vyplňují kartuše s motivem antikizujících hlav. Kamenná balustráda, která ukončuje boční křídla, je osazena třemi vázami umístěnými v ose pilastrů spodních pater. Poslední patro rizalitu člení trojice vpadlých polí lemována pilastry s volutovými hlavicemi a krátkým střapcovým závěsem. Oválná ležatá okna mají rollwerkovou šambránu přetnutou hlavním klenákem. Na rozdíl od bočních os, které jsou slepé, funguje středová osa jako větrací otvor. Rizalit je stejně jako boční křídla ukončen kamennou balustrádou zdobenou kopiemi soch od J. Pursche, které představují čtyři živly, od východu jsou to oheň, vzduch, voda, země. Severní fasáda má devět os v rytmu 3-3-3 a je architektonicky rytmizovaná obdobně jako jižní průčelí pouze členění rizalitu odlišuje. Nároží rizalitu jsou zaoblená a bosovaná, střední osy jsou v 1. patře rytmizovány pilastry s volutovou hlavicí a zdobenými střapci. Atika opticky ukončující rizalit po stranách navazuje na balustrády bočních křídel, které jsou zdobeny vždy třemi vázami. Na horní římse atiky jsou pak umístěny kopie čtyř soch opět od J. Pursche, které personifikují čtyř ročních období, od západu jsou to - zima, jaro, léto, podzim. Průčelí je v přízemí doplněno portikem předstupujícím na šířku jedné arkády před rizalit. V závislosti na něm je čelní stěna portiku třikrát konvexně prohnutá a prolomená třemi arkádami. Před pilíři arkád jsou čtyři sloupy s iónskými hlavicemi, které vynášejí kamennou balustrádu zdobenou čtyřmi klasicizujícími vázami. Klenební pole portiku jsou zaklenuty plackami. Hlavní vchod v přízemí rizalitu lemují dvě okenní osy, které jsou rozděleny na šest polí, obíhá je štuková šambrána zdobená čabrakou a ukončená podokenní římsou se závěsem s motivem čabraky. Vstup je osazen prosklenými trojdílnými dveřmi, které mají segmentové zaklenutí, výplň je doplněna vegetabilním motivem. Shodný dekor má i segment střední osy v 1. patře, který je složitě tvarovaný do podoby trojlistu. Velká štuková kartuš nad touto osou dělí nadokenní římsu na dvě, na dvakrát prohnuté části a zasahuje i do supraporty, která je doplněna střapcovými závěsy. Boční osy 1. patra jsou obdélné, dělené na šest polí a mají jemně profilovanou šambránu s uchy. Suprafenestry tvoří štukové kartuše s antikizujícími medailony doplněné po stranách volutami, nadokenní římsa je na třikrát prohnutá – konkávně, konvexně a konkávně. Osy 2. patra rizalitu navazují na členění bočních křídel, pouze střední osa je opět zdůrazněna odlišně utvářeným ostěním. Její šambrána je v dolní části doplněna volutami, parapet tvoří štuková balustráda, nadokenní římsa se segmentově vydouvá a je doplněna okřídlenou hlavičkou, suprafenestru vyplňuje velká kartuš a do volut stáčené girlandy. Východní a západní průčelí, která jsou řešena zrcadlově, se shodují ve všech podstatných detailech. Fasády jsou prolomeny opět devíti osami, před fasádu předstupuje mírný rizalit, který je ale přímí, pouze jeho nároží jsou konkávně probraná. Rizalit není rytmizován pilastry. Členění okenních os obou průčelí navazuje na boční křídla severní i jižní fasády a až na několik detailů se s nimi shoduje. Výraznější změna nastává pouze v přízemí, kde obvyklé tři osy bočních křídel nahrazuje osa jedna. Na jižní straně je tvořena vstupem do arkádové galerie a na severní slepým portálem, který je zvýrazněný edikulou bočních arkád jižního průčelí. Fasády ukončuje kamenná balustráda osazená deseti vázami. Terasová střecha celého objektu dává vyniknout mohutné barokní kopuli, která zastřešuje střední trakt. Kopule členěná deseti vikýři je zakončena štíhlým čtyřbokým nástavcem s drobnou cibulkou, ze které vyrůstá hrotnice s navlečeným knoflíkem. Vikýře mají oválná okna se zalomenou nadokenní římsou a na bocích doplněná volutami. Interiér zámku je přístupný vstupním vestibulem, který tvoří průhledovou osu spojující severní a jižní zahradu. Sál je zaklenutý českou plackou a zdoben štuky a freskami, které mají náměty z vodní mytologie nebo zobrazují romantické krajiny. K vestibulu po stranách přiléhají obdélné boční prostory, na které navazují arkádové galerie. Klenba nad schodištěm 1. patra, kterou podpírají plastiky atlantů, je vyzdobena motivy z přímořských krajin. Další schodiště směřuje do přízemí, kde se nachází rozsáhlá salla terrena. Jedná se opět o oválný prostorem, na který v ose sever- jih navazuje chodba ukončená vodní kaskádou, která je bohatě plasticky členěna a na bocích doplněná sochami Herkula bojujícího se lvem (vlevo) a Herkula s hydrou (vpravo). V podélné ose je hlavní sál rozšířen na každé straně o dva obdélné prostory, místnosti jsou vyzdobeny na způsob umělých jeskyní tzv. grott zdrsněnou omítkou a štukovými rostlinnými ornamenty. Ústřední vestibul je zaklenut stlačenou kopulí s trojbokými výsečemi, v rozích jsou umístěny čtyři čtyřetážové lasturové fontány zdobené figurami tritonů a vodních živočichů. Další dvě čtyřpatrové kašny najdeme v přilehlých sálech zastropených klášterní klenbou s pěti výsečemi. Zdi salla terreny jsou nahozeny hrubou omítkou a vyzdobeny jemnými modrobílými krajinami a plasticky provedenými výjevy zřícenin antických chrámů. Na tyto postranní grotty navazují další dva prostory situované již pod arkádovými galeriemi, v severních stěnách těchto místností jsou vždy dva a dva výklenky s figurálními freskami. Portálem v bočních stěnách těchto grott jsou přístupné sklepní prostory, které svým architektonickým uspořádáním a výzdobou s náměty z vodní říše souvisely se salla terrenou. Dalším významným prostorem zámku je hlavní sál, který je rytmizován dvanácti pilastry, ukončenými volutovými hlavicemi nesoucími kladí hlavní římsy, na kterou dosedá velká kopule. Dříky pilastrů zdobí celkem šestatřicet oválných medailónků s květinovými a ovocnými motivy od Josefa Navrátila. Nad čtyřmi protilehle umístěnými dveřmi do sálu jsou štukové plastiky od sochaře Václava Levého symbolizující Naději, Mateřství, Statečnost a Přírodu. Mezi vchody jsou dva vlašské krby, na severní straně je balkón pro hudebníky, který nesou Génius doprovázený putti. Kopule je zdobena malbou V. V. Reinera s motivem čtyř světadílů.