Kostel Narození Panny Marie je jednolodní zděná hladce omítnutá orientovaná budova postavená na obdélném půdorysu s pravoúhle odsazeným presbytářem se závěrem tvořeným třemi stranami šestiúhelníka. Kostel je krytý valbovou střechou s pálenými raženými taškami. Nad kněžištěm má střecha osmiboký mědí pobitý sanktusník krytý bání, z níž vyrůstá jehlan završený hrotem s makovicí a kruhovou paprsčitou svatozáří. K západnímu průčelí lodi přiléhá hranolová věž s jehlancovou střechou s námětky a s okosenými hranami a zděnými neorenesančními volutovými vikýři. Věž je zakončená makovicí a latinským křížem, pobita je měděným plechem. Vikýře obsahují bílé ciferníky hodin s černými ručičkami a arabskými číslicemi. Střecha má nad lodí na každé straně po dvou a nad východní stranou závěru presbytáře jeden vikýř s nakoso osazenou mědí pobitou jehlancovou stříškou zakončenou makovicí a hrotem. Na jižní straně je k presbytáři přistavěna sakristie s oratoří v patře, krytá koutovou střechou. Vnější plášť kostela je dílem přestavby z konce 19. století – je to směs tvarosloví převážně saské renesance, ale i gotiky a barokního klasicismu. Vnější stěny jsou bíle omítané. Průčelí lodi a kněžiště mají bosovaný sokl s plochou římsou a břidlicovými dlaždičkami obloženou patkou. Stěny nad ním mají světle šedé bosované pilastry a mezi nimi béžové výplně v úzkých bílých rámečcích. Okna ve výplních jsou obdélná, půlkruhy zaklenutá, v bílých šambránách s uchy a u lodi s hlavním klenákem podpírajícím přímou nadokenní římsu. Hlavní římsu tvoří úplné kladí, v jeho vlysu jsou nad pilastry jejich hlavice nahrazeny dvojicí volutových konzol, mezi nimiž je po obdélném (u kněžiště po čtvercovém) zrcadle s uchy - vše bílé, pouze plocha vlysu šedá. Západní průčelí má ve středu předstupující čtyřpatrovou hranolovou věž, ta je celá šedá, přízemí má bosováno a na západě prolomeno půlkruhem zaklenutým vstupem, v němž jsou osazeny dvoukřídlé levé dovnitř otvíravé rámové dveře o osmi výplních - horní čtvrtkruhové zaskleny a s mříží. Na severní straně přízemí je slepé obdélné okno s profilovanou šambránou. Přízemí je zakončeno profilovanou kordonovou římsou krytou raženými taškami a podpíranou kanelovanými konzolami, přičemž ta prostřední je volutová a je součástí hlavního klenáku bosáže hlavního vstupu. Nad tím horní podstatná část věže, ta má bosované nároží, dole přerušené jednoduchou pásovou patkou a parapetní pásovou římsou 1. patra a v nejvyšším 4. patře profilovanou kordonovou a pásovou parapetní římsou. V tomto 4. patře mají tři strany věže půlkruhem zaklenuté žaluziové dveře mezi dvěma toskánskými sloupy, které vedou na balkon s kuželkovým zábradlím nesený vždy dvěma konzolami, pouze na východní straně je balkon nahrazen stejně pojednaným parapetem a dveře žaluziovým oknem. Po stranách těchto stylizovaných edikul jsou mezi nimi a nárožními pilastry obdélná slepá okna a nad nimi kruhová zrcadla. V prvním patře v ose západní strany nad vchodem je v nice nad parapetní římsou pod neogoticko-neorenesančním pískovcovým baldachýnem osazena soudobá (z konce 19. století) pískovcová socha Immaculaty a pod ní na parapetu alianční erby Arnošta Emanuela hraběte da Silva - Tarouca (*3. I. 1860 Čechy pod Kosířem, +15. VIII. 1936 Schwaigern) a jeho ženy Marie Antonie Gabriely rozené hraběnky z Nostic a Rienecku (*31. I. 1863 Praha, sňatek 16. VI. 1885 Smíchov u Prahy, +23. VII. 1934 Průhonice). Kromě toho má věž dvě úzká obdélná okna s šambránami zaklenutými tudorským obloukem s oslím hřbetem, jedno na severní straně 1. patra a druhé na západní straně 3. patra. V jižním koutě při lodi přiléhá k věži válcové těleso vřetenového schodiště s třemi úzkými obdélnými okénky, završené v úrovni hlavní římsy lodi (a nad ní) pěti stranami oktogonu posledního patra - tři strany mají po úzkém půlkruhem zaklenutém okně. Schodiště je kryto mědí pobitou bání. V přízemí má neorenesanční, půlkruhem zaklenutý portálek s trojúhelným frontonem a s hlavním klenákem, na němž je v zjednodušené paprskovité svatozáři hořící srdce pod monogramem IHS s latinským křížkem na spojce písmene H. Boční průčelí lodi – jižní a severní jsou členěna šesti pilastry (z toho jsou dva nárožní), mezi nimi jsou střídavě tři okna a dvě obdélné a nad nimi kruhové niky. Východní průčelí tvoří kněžiště, to má na nárožích pilastry a mezi nimi výše popsaná okna. Západně od středu severní stěny je v soklu jednoduchý pískovcový portálek s obrysovou lištou a ušima, v něm osazeny pravé dovnitř otvíravé dveře s původním barokním kováním, portálek natřen šedě. K jižní stěně presbytáře přistavěná sakristie s oratoří má bosované nárožní lizény, profilovanou korunní římsu a v jižním a východním průčelí v obou podlažích po segmentovém okně opatřeném mříží, pouze v přízemí východního průčelí je nahrazeno obdélnými dovnitř otvíravými dveřmi ovšem též se segmentovým zamřížovaným nadsvětlíkem.