Výpravní budovu havířovského nádraží řešil architekt Josef Hrejsemnou (1928, Zlín – 2010, Havířov). jako skladbu tří křídel. Ústřední část tvoří křídlo s odbavovací halou, orientovanou do předprostoru prosklenou fasádou s hodinami. Boční průčelí členěná zalomením ve tvaru V, jsou obložena pískovcovými deskami. Krátké východní křídlo sloužilo jako zázemí restaurace. Delší západní křídlo, s ním souvisí příčné křídlo ubytovny drážního personálu, zase sloužilo provozu. Obě boční křídla řešil architekt střídměji s břízolitovými fasádami. Nejvýraznější je střední křídlo s odbavovací halou s ochozem v úrovni patra, přístupným diagonálním schodištěm. Po obvodu haly se nacházejí provozy služeb a v úrovni přízemí je přístupný i podchod k nástupišti. Hala je opatřena mramorovou strukturovanou dlažbou a její protipól tvoří prostorově strukturovaný stropní podhled, odlévaný do forem. Na západní stěně je v hale umístěna rozměrná skleněná mozaika s holubicí míru podle návrhu sklářského výtvarníka a malíře Vladimíra Kopeckého (1931, Svojanov). V přednádražním prostoru stávala až do roku 2013 betonová socha Směrník od sochaře Václava Uruby (1928, Hluk, okr. Uherské Hradiště – 1983, Ostrava), odstraněná na základě požadavku města Havířova. Od roku 2015 se socha nachází před budovou ostravského pracoviště Národního památkového ústavu. Výpravní budova havířovského nádraží je unikátním příkladem doznívání bruselského stylu a zároveň nástupu nových materiálových i formových principů v intencích brutalismu (viz betonová socha Směrník).