Poděbradský mlýn se nacházel v těsném sousedství zdejšího panského sídla při pravém břehu Labe, přičemž byl vysunut do koryta řeky k jezu. V této poloze je mlýn doložen již ve 13. století. Svého času měl být největším mlýnem na našem území. Původní mlýnské stavení bylo dřevěné. Od počátku 17. století byl mlýn pronajímán soukromým osobám. Do té doby náležel k panskému hospodářství. V roce 1816 nastoupil do mlýna Vojtěch Hlaváč, první z řady zdejších mlynářů toho jména. Jeho syn, také Vojtěch, stál v 60. letech 19. století za velkorysou přestavbou mlýna, jehož součástí byl nový velký parní mlýn s pohonem turbiny. V sousedství mlýnského provozu byl zároveň přistavěn velký dvoupatrový obytný dům. V následujících letech na mlýně hospodařili další Hlaváčové, kteří jej však zatížili značnými dluhy. V souvislosti s novodobou regulací Labe vykoupil mlýn rakouský erár, který jej posléze prodal společnosti s ručením obmezeným Společné mlýny a pekárny v Poděbradech založené v roce 1917. V té době se mlýn znovu modernizoval a byl elektrifikován. Další činnost přerušil mohutný požár, který roku 1933 zachvátil celou mlýnici včetně všeho příslušenství. Zachovala se pouze obytná část. Ani ta však nakonec neunikla zkáze. V 50. až 70. letech 20. století byl postupně zbytek mlýna i s vodním dílem zlikvidován. Někdejší podobu mlýna tak dnes již dokládají pouze dobové ikonografické materiály. Na místě mlýna se dnes nachází parkoviště. Jediným pozůstatkem někdejšího velkorysého mlýnského podniku je vstupní brána mlýna přičleněná k zámeckému areálu.