Kostel sv. Tří králů je jednolodní zděná hladce omítnutá zhruba orientovaná (presbytář směřuje zhruba k severovýchodovýchodu) budova postavená na obdélném půdorysu s pravoúhle odsazeným presbytářem s trojbokým závěrem s opěráky, pod sedlovou nad závěrem presbytáře zvalbenou střechou krytou čtvercovými na koso kladenými osinkocementovými šablonami. Nad střechu presbytáře vystupuje mědí pobitý osmiboký sanktusník s cibulovou stříškou zakončenou makovicí a vrcholící patriarchálním křížem. Průčelí kostela horizontálně dělí jednoduchý sokl a profilovaná korunní římsa. Na severní straně je k presbytáři přistavěna přízemní sakristie, krytá pultovou na stranách zvalbenou střechou. Na jižní straně je zhruba ke středu lodi přistavěna hranolová poměrně nízká, pouze dvoupatrová, věž pod mědí pobitou osmibokou cibulovitou střechou s lucernou, též pod cibulovitou stříškou zakončenou makovicí a patriarchálním křížem. Hlavní vstupní západní štítové průčelí je na nárožích vertikálně členěno dvojicí pilastrů (pilastry ve dvojicích jsou od sebe odděleny lisénovými rámy). Vnitřní pilastry jsou pod korunní římsou spolu spojeny širokým horizontálním pásem a tvoří tak další „lisénový rám“ ve tvaru písmene H. Osou průčelí ve středním poli lisénového rámu prostupuje jednoduchý pískovcový barokní profilovaný portál s ušima a s kapkami. Portál je doplněný supraportou dekorovanou třemi zrcadly. Uprostřed se nachází zrcadlo obdélného tvaru s odsazenými půlkruhy po stranách mezi dvěma zrcadly čtvercovými. V portále jsou osazeny dvoukřídlé dovnitř otvíravé levé rámové dveře o čtyřech obdélných výplních - z doby kolem roku 1800. Nad portálem se nachází obdélné plným obloukem zaklenuté okno v šambráně s obrysovou lištou rostoucí z pásové podokenní římsy. Okno má v šambráně vyzděný parapet. Průčelí vrcholí štítovým nástavcem završeným trojúhelným tympanonem. V lisénovém rámu štítového nástavce s trojúhelnými křídly při okrajích se nachází v jeho středu další lisénový rám a v něm termální okno. Na krajích frontonu jsou na podstavcích osazeny pískovcové koule a na krajích křídel štítového nástavce jsou na podstavcích osazeny pískovcové jehlany završené kouličkami. Na vrcholu frontonu byl nejspíše pískovcový kříž, z něhož zbylo pouze nepatrné torzo. Boční průčelí lodě mají po dvou obdélných plným obloukem zaklenutých oknech v šambránách s obrysovou lištou rostoucích z pásových podokenních říms, okna jsou na vnější straně chráněna na rámech napnutým drátěným pletivem. Při poslední opravě nebyly obnoveny šambrány oken na severním průčelí, podokenní římsy však ano. Jihovýchodní nároží lodě je podepřeno z pískovcových kvádrů šikmo vyzděným opěrným pilířem. K jižnímu průčelí, mezi jeho okny, je přistavěna dvoupatrová věž. Ta je vertikálně členěna nárožími pilastry, které jsou v 1. patře svazkové a v přízemí a ve 2. patře jsou mezi nimi lisénové rámy. Jednotlivá patra jsou od sebe oddělena profilovanou kordonovou římsou, na kterou navazují jednoduché štukové sokly příslušných podlaží. Průčelí vrcholí profilovanou korunní římsou, která má od ostatních architektonických článků oblounem oddělený vlys. Hlavní vchod do kostela se nalézá v přízemí věže. Barokní pískovcový portál s ušima a kapkami doplňuje v horních partiích supraporta s projmutými stranami, v níž se nachází široké obdélné zrcadlo s odsazenými půlkruhy na stranách. V portále jsou osazeny dvoukřídlé dovnitř otvíravé levé rámové dveře o čtyřech výplních - z doby kolem roku 1800, které zpřístupňují tři schodišťové stupně. V 1. patře, v jižním a východním průčelí se nachází okno s dvoukřídlými dovnitř otvíravými svlakovými okenicemi se dvěma okénky celkem o čtyřech tabulkách - šambrány s obrysovými lištami rostoucí z pásových podokenních říms. Ve 2. zvonovém patře je na třech stranách po sdruženém plnými oblouky zaklenutém okně s šambránami s obrysovou lištou a s patečními pásovými římsami vyrůstajícími z pásových podokenních říms. V západním a východním průčelí jsou v oknech osazeny svlakové okenice, v průčelí jižním dvě žaluziová okna. Nad těmito okny, pod korunní římsou, se nacházejí černě natřené plechové kruhové ciferníky věžních hodin s bílými ručičkami a římskými číslicemi. Ve zvonové stolici věže je zavěšen středně velký barokní zvon odlitý na náklad jezuitského superiora J. Krause Matyášem Christelem r. 1704, který nese reliéfy sv. Ignáce z Loyoly a Piety a jehož dedikační nápis je věnován „slovutnému zakladateli Tovaryšstva Ježíšova sv. Ignáci z Loyoly a blahoslavené Matce Boží a železný rekviziční zvon z období závěru první světové války. Původně zde ovšem byly zavěšeny zvony čtyři, část z nich padla za oběť válečným rekvizicím. V koutě mezi západní stranou věže a lodí je pod koutovou střechou přístavek schodiště s odsazenou fabionovou korunní římsou a okénkem na západní straně. Presbytář má ve třech stranách závěru a v jižní stěně po lomeném okně s gotickou pískovcovou kružbou, pod okny bankálová římsa přecházející i na opěráky. Středové pruty, dělící okno vertikálně na dvě části, byly při pozdějších úpravách odstraněny. Provedení kružeb je u každého okna mírně odlišné – v záklencích se objevuje kruh, čtyřlist i jiné tvary, z nichž některé mohou být i výsledkem pozdějších úprav, pod nimi je patrné zakončení svislých polí převážně trojlistými obloučky. Výplně oken dnes tvoří historizující vitraje z přelomu 19.- 20. století, z nichž centrální za hlavním oltářem znázorňuje opět Klanění Tří králů, postranní pak Křest Páně, Pláč apoštola Petra nad zapřením Krista a Ježíše Krista odevzdávajícího klíče apoštolu Petrovi. Okno v čelní straně závěru je dnes v dolní části (zhruba z poloviny) zazděno, pod ním jsou neogotické levé dovnitř otvíravé rámové dveře o šesti výplních (asi z 2. poloviny 19. století) osazené v poměrně širokém pásovém štukovém ostění. Na severní straně presbytáře má přízemní sakristie na východní straně okno a na straně západní štěrbinové okénko.