Chirurgický pavilón A se nachází ve středu rozsáhlého areálu bývalé ústecké nemocnice vymezeného ulicemi Londýnská, Klíšská, České mládeže, Resslova a Pasteurova. Vysoká šestipatrová budova s rovnou střechou má železobetonovou skeletovou konstrukci postavenou na půdorysu písmene „H“. Na severozápadní straně se na pavilón v úrovni 3. NP původně napojoval spojovací trakt, který vedl až k objektu B v horní části areálu (původně interna dnes Fakulta umění a designu), během přestavby areálu na vysokoškolský kampus, však byla tato chodba a na ní navazující budovy s operačními sály zbořeny. Další krytá chodba z 80. let 20. stol. propojovala na jihozápadní straně pavilón chirurgie s dnes již neexistující budovou P, kde bývalo radiologické oddělení. Hlavní podélný trakt chirurgie je na jihovýchodní straně členěný dvaceti okenními osami a doplněný na střed umístěným schodišťovým rizalitem, který prosvětluje jedno vertikální pásové okno. Okenní osy jihovýchodního průčelí mají obdélný tvar a jsou osazené v přímých špaletách, které mají oproti hnědočervenému tónu okolní fasády bílou barvu. Všechna okna mají zdvojené dřevěné rámy, které jsou příčníkem a poutcem rozdělené na čtyři shodná okenní křídla. Osy v 2., 4. a 7. patře navíc doplňuje jednoduchá průběžná podokenní římsa. Výraznou horizontální linii tohoto průčelí tvoří předsazená průběžná terasa v šestém patře, která je svislými přepážkami rozdělená na dvanáct menších balkónů a jejíž plný parapet se na obou koncích konkávně zalamuje. Při pohledu od jihovýchodu se dále uplatňují kratší příčná křídla pavilónu, která se po stranách napojují na hlavní trakt a která jsou v úrovni zvýšeného přízemí propojená prostornou terasou. Hmota obou křídel je na dvakrát odstupňovaná, vždy ve třetím a sedmém poschodí ustupuje průčelí o celé dvě okenní osy (při pohledu z boku) dozadu, čímž vzniká prostor pro čtyři terasy chráněné po stranách nízkým kovaným zábradlím. Čelní a boční strany těchto kaskádovitých částí byly až do úrovně pátého patra členěny posuvnými tzv. chicagskými okny, která následně nahradila klasicky řešená osmikřídlá okna. Meziokenní sloupky jsou opět upravené kontrastně k okolní fasádě světlou ve hmotě probarvenou omítkou. Zbývající dvě podlaží obou křídel svým členěním navazují na příčný trakt budovy a shodně s ním jsou rytmizované i boční, severovýchodní a jihozápadní devítiosé fasády. Obě tato průčelí jsou doplněna výrazným vertikální prvkem, který tvoří na střed umístěný světle omítaný okenní rizalit, který dosahuje do úrovně pátého patra a je prolomený trojicí vertikálních pásových oken. Severozápadní strana budovy je po stranách opět doplněná předstupujícími rizality příčných křídel pavilónu, které tentokrát předstupují jen na šířku jedné okenní osy. Oba rizality jsou členěné sedmi okenními osami v rytmu 5 – 1 – 1, kde pětice malých na výšku obdélných oken při vnějším kraji osvětluje sociální zařízení, zatímco úzké vertikální pásové okno při vnitřní okraji rizalitu vede na schodiště. Zbývající okenní osa má charakteristický čtyřkřídlý dřevěný rám, který je shodně s ostatními okny v průčelí zasazený za líc zdiva v bíle omítané přímé špaletě. Střední partie fasády je členěná jednadvaceti okenními osami v rytmu 10 – 1 – 10. Centrální osu v přízemí tvoří široký dvoukřídlý vstup do budovy, na který v horní části navazují dva zazděné otvory v 1. a 2. patře (původně směřující do dnes zbourané kryté chodby), ve 3. až 6. poschodí jsou v této ose dále osazená osmikřídlá okna. Výrazným vertikálním prvkem fasády jsou dvě tříosá vertikální pásová okna prolomená ve 3. až 5. ose na levé i pravé straně budovy. Po stranách centrální osy se nepravidelně střídají větší čtyřkřídlá okna s menšími okénky, které doplňují mělké téměř čtvercové balkónové niky prolomené v 1. až 5. patře ve 2. ose zleva a zprava od centrální osy.