Městské opevnění uzavírá takřka pravidelný čtyřúhelník města, ležícího v ploché nivě na soutoku řek Berounky a Litavky. Fortifikační systém byl tvořen hlavní hradbou, parkánem, parkánovou hradbou, příkopem a patrně také vnějším valem. Všechny zděné konstrukce jsou vystavěny z lomového kamene s převahou křemence. Vstup do města sjednávaly 4 brány, z nichž jižní měla formu pouhé branky pro pěší. Hlavní hradba vrcholila otevřeným ochozem a předprsní zídkou s cimbuřím, v jehož zubech nebyly střílny. V pravidelných intervalech kolem 20 m z hradby vystupovaly do parkánu hranolové, na městské straně otevřená věže, uvnitř rozdělené na valeně klenuté přízemí, plochostropé 1. patro a horní podlaží, vymezené stejně jako kurtiny. Ani věže nebyly původně vybaveny střílnami. Parkánová zeď, vyrůstající ze zděné eskarpy příkopu, byla vybavena několika nízkými hranolovými baštami s obdélnými střílnami, podobné střílny pak, uspořádané do dvou podlaží, měla i samotná parkánová zeď. Tři z nárožních parkánových bašty měly specifickou velikost a půdorys. Tři brány měly formu průjezdních hranolových věží s náročně profilovanými průjezdovými portály, před hlavní průčelí předstupovala obdélná předbraní. Západní, Plzeňská brána měla ještě další, nápadně protáhlé předbraní, doložené jen plány a ikonografickými prameny. V předsunutých polohách přístupových cest byly rozmístěny samostatné bašty a brány, a na západní straně, na Plzeňském předměstí, nadto ještě bariéra příčné zdi, táhnoucí se od úpatí Městské hory k Litavce. Z opevnění se dochovaly rozsáhlé partie, které řadí Beroun k českým městům s nejlépe zachovanými hradbami. Předmětem ochrany je hlavní hradba, parkánová hradba, Plzeňská (Horní) brána, Pražská (Dolní) brána s částí předbraní, obvodový příkop, hradba Plzeňského předměstí.