Zřícenina kláštera kartuziánů na ostrožně nad údolím Dolanského potoka. Část kartouzy odkrytá archeologickým výzkumem, dochované zdivo do výšky až 2 m. Ze severu a jihu má ostrožna poměrně prudké svahy, přesto na jižním je patrný zbytek parkánového valu. Směrem na západ se terén terasovitě svažuje, tvoří tři plošiny s výškovým rozdílem cca 5 m. Na terasách nebyl proveden archeologický výzkum, nejsou zde patrné terénní pozůstatky stavebních konstrukcí. Mohly být součástí hospodářského zázemí kláštera. Na východní straně je plošina kláštera chráněna zbytkem původního skalnatého hřebene, za ním dále k východu je šíje přerušená dvěma příkopy doplněnými valem. Archeologický výzkum prokázal, že dispozice kartouzy odpovídá ustálené podobě typu užívaného kartuziány ve 14. století. Střed areálu byl tvořen jednolodním orientovaným konventním kostelem s pětibokým závěrem presbytáře. Kostel byl příčně dělen letnerem na část kněžskou (chór otců) a část laickou (chór bratří; tato byla výzkumem odkryta jen v okolí letneru). Ze severu a jihu přiléhaly k presbytáři kaple (z nichž jižní měla plnit funkci sakristie). Severní kaple sousedila s kapitulní síní (výzkumem rovněž odkryta jen částečně), odkud vedl východním směrem velký ambit, v dolanském klášteře nedostavěný. Ze severu se na velký ambit napojovaly tři mnišské cely. Byly vybaveny otopným a sociálním zařízením a zahrádkami. Z jihu ke kostelu přiléhal malý ambit a jižní část velkého ambitu, na nějž navazovaly další místnosti, snad také cely mnichů. Na východní straně nebyl klášter dobudován. Základním stavebním materiálem byla místní droba doplněná cihlami a dlaždicemi. Prostor kláštera s odkrytou architekturou je zatravněn, místy porostlý nálety, okolí plošiny včetně teras a valů je porostlé smíšeným lesem.