Trasa linky A protíná historické jádro Prahy, které je od roku 1971 památkovou rezervací. Jejím hlavním úkolem bylo odlehčení kolabující povrchové dopravě právě v centru Prahy. Všechny stanice, kromě stanice Dejvická, mají standardizované architektonické řešení a jsou realizované důlním způsobem, díky kterému bylo umožněno zachovat historické centrum bez drastických zásahů. Metro se do historického města začlenilo buď výstupy do volných prostor náměstí, parků, chodníků, nebo využilo partery stávajících domů. V historicky cenných lokalitách byly zvoleny schodišťové výstupy bez zastřešení, jinde schodiště a eskalátory kryly prosklené pavilony. Nejcharakterističtější prvek trasy představuje hliníkový eloxovaný obklad. Toto působivé op-artové řešení je dílem hlavního architekta metra Jaroslava Otruby. Tvoří ho lisované desky čtyř typů. Čtvercové puklice 48 × 48 cm s konkávní respektive konvexní kruhovou částí a obdélníky 48 × 24 cm, akusticky perforované či plné. Jednotící výraz trasy A vytváří desky eloxované do základní barvy, světlého bronzu – champagne. K odlišení jednotlivých stanic slouží střední pruh obkladů kolejiště po celé délce v několika odstínech charakteristické barvy každé stanice. Barvy mají mít souvztažnost s danou lokalitou města. Podlahy pokrývá dlažba z broušených žulových desek, které většinou vytvářejí pásy různé šířky střídající světlé a tmavé odstíny. Kámen se stal také hlavním materiálem na obklady stěn a pilířů provedené suchou montáží na ocelových profilech. Zde se uplatnily barevné žíhané mramory většinou zahraniční, pocházející ze zemí východního bloku, nejčastěji z bývalé Jugoslávie. Stanice Můstek se nachází ve spodní části Václavského náměstí. Vzhledem k předpokládanému vytížení má jako jediná z hlubinných stanic trasy A eskalátorové výstupy z obou stran nástupiště. Jeden ústí do rozsáhlého podchodu Na Můstku, kvůli kterému došlo k demolici dvou domů v ulici Na Můstku, místo kterých zde v letech 1976–1983 byla postavena administrativní budova ČKD podle návrhu Aleny Šrámkové. Stavba považovaná za první postmoderní stavbu u nás měla v přízemí původně velkorysou halu se schodištěm do vestibulu metra. Druhý vestibul navázal na stávající velkoryse koncipovaný halový podchod ve středu Václavského náměstí vybudovaný v letech 1966–1968, který byl založený na kosoúhlém principu sloupů a prosklených buněk drobných prodejen. Podobně jako stávající podchod, tak i nový vestibul Na Můstku měl charakter sloupového halového prostoru. Stěny vestibulu měly typicky pro pozdní modernismus zaoblené rohy, sloupy kryje nerezový plech stejně jako rámy prosklených stěn a dveří. Po obvodu našly umístění autorsky řešené obchody. Na stěnách vestibulu nalezneme mramory Kanfanar (Chorvatsko) a Jablanica (Srbsko). Ve FEAL podhledech byla osazena zaoblená čtvercová svítidla a v sádrových podhledech na okrajích stropu bodová světla. Všech sedm výstupů ve spodní části Václavského náměstí ústí do parterů domu, jejichž materiálová úprava navazuje na vestibul. Na stěně směrem k ulici Na Příkopě bývala rozměrná prosvětlená vitráž z barevného litého skla Stanislava Kostky na téma spolupráce socialistických států (RVHP). Ve vestibulu je „in situ“ prezentován nález středověkého můstku přes hradební příkop někdejšího opevnění Starého Města. Velice čistě řešený prostor obou vestibulů zasáhla v 90. letech živelná komercionalizace a z velké části veřejných prostor se staly prodejní plochy pokleslého architektonického řešení. Trojlodní nástupiště je jako jediné na trase A řešeno jako sloupové, nikoliv pilířové, což umožnilo jeho zúžení z 20,5 na 15 metru. Jako barvu stanice zvolili autoři zlatavou podle názvu zdejší lokality Zlatý kříž, pilíře pokrývá mramor Oklad z bývalé Jugoslávie, stěny pak Sivec. Do sloupů se zařezávají plechové segmenty sledujícím kruhový průřez tunelu. Střední trakt nástupiště výrazně poškodila vestavba výtahu a schodiště, která zcela ignoruje původní design.