Trasa linky A protíná historické jádro Prahy, které je od roku 1971 památkovou rezervací. Jejím hlavním úkolem bylo odlehčení kolabující povrchové dopravě právě v centru Prahy. Všechny stanice, kromě stanice Dejvická, mají standardizované architektonické řešení a jsou realizované důlním způsobem, díky kterému bylo umožněno zachovat historické centrum bez drastických zásahů. Metro se do historického města začlenilo buď výstupy do volných prostor náměstí, parků, chodníků, nebo využilo partery stávajících domů. V historicky cenných lokalitách byly zvoleny schodišťové výstupy bez zastřešení, jinde schodiště a eskalátory kryly prosklené pavilony. Nejcharakterističtější prvek trasy představuje hliníkový eloxovaný obklad. Toto působivé op-artové řešení je dílem hlavního architekta metra Jaroslava Otruby. Tvoří ho lisované desky čtyř typů. Čtvercové puklice 48 × 48 cm s konkávní respektive konvexní kruhovou částí a obdélníky 48 × 24 cm, akusticky perforované či plné. Jednotící výraz trasy A vytváří desky eloxované do základní barvy, světlého bronzu – champagne. K odlišení jednotlivých stanic slouží střední pruh obkladů kolejiště po celé délce v několika odstínech charakteristické barvy každé stanice. Barvy mají mít souvztažnost s danou lokalitou města. Podlahy pokrývá dlažba z broušených žulových desek, které většinou vytvářejí pásy různé šířky střídající světlé a tmavé odstíny. Kámen se stal také hlavním materiálem na obklady stěn a pilířů provedené suchou montáží na ocelových profilech. Zde se uplatnily barevné žíhané mramory většinou zahraniční, pocházející ze zemí východního bloku, nejčastěji z bývalé Jugoslávie. První přestupní stanice na trase A leží mezi budovami Národního muzea a někdejšího Federálního shromáždění, které od města z obou stran odřízla magistrála budovaná souběžně s metrem. Atypicky řešený příčný schodišťový výstup pokračující eskalátorovým tunelem ústí do společného vestibulu vybudovaného již v rámci trasy I. C. Čtveřice eskalátorů ústící do střední lodi pilířového nástupiště na trase A vede do přestupní chodby na trasu C. Koncepce stanice umožňovala výhledově zapojit do střední lodi třetí eskalátorový výstup vedoucí do dalšího vestibulu pod křížením Vinohradské a Legerovy ulice, později však v těchto místech došlo k vybudování výtahu. Charakteristická barva hliníkových obkladů stanice je žlutohnědá. Pilíře a stěny nástupiště i navazujících chodeb pokrývají mramory Sivec a Koelga, aby se navázalo na dříve provedené prostory na trase C. Nástupiště trasy A prošlo před časem vcelku kvalitní rekonstrukcí pláště včetně repase hliníkových desek a výměny kamenných obkladů. Na jednom nástupišti byly osazeny původní eloxované obklady a na druhém kopie (matnější povrch). Osvětlení však autoři rekonstrukce nezabudovali do obkladu dle původního řešení, a tak prostorový dojem není zcela autentický.