Trasa linky A protíná historické jádro Prahy, které je od roku 1971 památkovou rezervací. Jejím hlavním úkolem bylo odlehčení kolabující povrchové dopravě právě v centru Prahy. Všechny stanice, kromě stanice Dejvická, mají standardizované architektonické řešení a jsou realizované důlním způsobem, díky kterému bylo umožněno zachovat historické centrum bez drastických zásahů. Metro se do historického města začlenilo buď výstupy do volných prostor náměstí, parků, chodníků, nebo využilo partery stávajících domů. V historicky cenných lokalitách byly zvoleny schodišťové výstupy bez zastřešení, jinde schodiště a eskalátory kryly prosklené pavilony. Nejcharakterističtější prvek trasy představuje hliníkový eloxovaný obklad. Toto působivé op-artové řešení je dílem hlavního architekta metra Jaroslava Otruby. Tvoří ho lisované desky čtyř typů. Čtvercové puklice 48 × 48 cm s konkávní respektive konvexní kruhovou částí a obdélníky 48 × 24 cm, akusticky perforované či plné. Jednotící výraz trasy A vytváří desky eloxované do základní barvy, světlého bronzu – champagne. K odlišení jednotlivých stanic slouží střední pruh obkladů kolejiště po celé délce v několika odstínech charakteristické barvy každé stanice. Barvy mají mít souvztažnost s danou lokalitou města. Podlahy pokrývá dlažba z broušených žulových desek, které většinou vytvářejí pásy různé šířky střídající světlé a tmavé odstíny. Kámen se stal také hlavním materiálem na obklady stěn a pilířů provedené suchou montáží na ocelových profilech. Zde se uplatnily barevné žíhané mramory většinou zahraniční, pocházející ze zemí východního bloku, nejčastěji z bývalé Jugoslávie. Stanice Náměstí Míru leží v jihovýchodní části vinohradského Náměstí Míru a po dva roky byla stanicí konečnou. Na povrchu se projevuje jen velmi nenápadně čtveřicí nekrytých schodišťových východů. Nástupiště leží 53 m pod úrovní terénu a jedná se tak o nejhlouběji položenou stanici celého metra. Za charakteristickou barvu obkladu stanice autoři zvolili modrou (barva míru), která na pozadí základní barvy champagne výrazně vyniká ve třech odstínech. Boky pilířů pokrývá šedomodrý mramor Kristalino a jejich čela nerezové vertikální lišty, stěny pak bílý Sivec. Nad pilíři byla původně římsa s doplňkovým osvětlením stropu a podlahy. Vestibul se čtyřmi vstupními schodišti sloužil zároveň jako veřejná pasáž podchodu s velkou zalamovanou stěnou obchodů s výkladci. Výkladce však neměly sloužit obchodům, ale kulturně-politickému účelu. Stěny pokrývá mramor Koelga, původní lamelové podhledy FEAL světle šedé barvy měly typová svítidla sesazená ve směru spárořezů pásků dlažby. Pod středním schodištěm vestibulu se vyjímala zborcená plocha z pohledového betonu, která je dnes zakryta prodejnou. Dominantu prostoru tvořila stropní světelná plastika Václava Cíglera založená na rozsvěcování a zhasínání jednotlivých žárovek v závislosti na biorytmech řízených programem. Větrací šachta ve formě jednoduchého monolitického hranolu se zaoblenými hranami stojí na nároží ulic Slezské a Blanické. Mezi stanicemi Náměstí Míru a Jiřího z Poděbrad v sadech Svatopluka Čecha nalezl své umístění pozoruhodnější větrací objekt podle návrhu Ladislava Dufka s organicky tvarovanými nerez lamelami a skleněnou mozaikou.