Architekturu pavilonu tvoří jednoduchý podélný kvádr (výška 18 metrů, šířka 11 metrů, délka 35 metrů), jehož plášť je obložen keramickými obkladačkami cihlově červené barvy. Přízemí hlavního průčelí je zleva zvýrazněno předstupujícím pilířovým portikem s pěti zasklenými osami, zprava pak širokým schodištěm vedoucím do dvoupodlažní haly. Její čelní (severozápadní) stěna je odshora až dolů vyplněna proskleným obdélníkovým rastrem se dvěma integrovanými vstupy. Fasáda nad portikovou terasou je prolomena pásem pěti okenních otvorů s luxferami. V pravém nároží je ozdobena figurálním reliéfem z terakoty od sochaře Josefa Kubíčka (1890–1972). Dílo znázorňuje ženu s tkalcovským člunkem a muže se štočkem látky, který vyjíždí z kolového tkacího stroje, na němž je nápis „BRNO“ a autorská signatura „Kubíček“. Jde o alegorii vyhlášeného brněnského textilnictví coby moravského Manchesteru (za socialismu byl reliéf nazýván Práce). Levá strana budovy je obestavěna terénními útvary se schody, pravá strana pak nižším rizalitem s kancelářskými prostorami, jehož stěna je opatřena šesti kruhovými okénky. Boční ruměná zeď je opět osově prosklena. Bílá omítka parteru dodává objektu vhodný kontrast. Do 50. let 20. století ovšem čelní portikus neexistoval. Místo něj bylo možné zahloubeným pilířovým suterénem podejít budovu k odpočinkovému prostranství s jezírkem. V době výstavby se tam těžil písek a štěrk. Zadní (jihovýchodní) průčelí je – obdobně jako přední – symetricky prolomeno pásem čtyř okenních otvorů s luxferami. Zajímavým estetickým doplňkem je k fasádě přistavěné patrové spirálové schodiště s únikovými východy. Z interiéru haly, jakožto reprezentativní dvorany, se lze podestovými schody dostat do dvou sálů v obou podlažích. Strop horního je prosvětlen pěti skleněnými světlíky sedlového tvaru, které vyčnívají nad úroveň střechy.